Radotín - Radotínské skály

Informace

Navštíveno: 4. 3. 2013

Historie: Radotínské skály jsou významnou geologickou lokalitou, vyhlášenou 1.9.1988 národním výborem hlavního města Prahy. V kategorii IUCN je označena jako III - přírodní památka. Díky opuštěným lomům a skalnatým výchozům tvoří téměř souvislý geologický profil, který dokumentuje vývoj pražské prvohorní pánve ve spodním devonu, siluru a nejvyšším ordoviku a také vývoj života v nich.

Na jihovýchodním okraji památky je profil ohraničen břidlicemi králodvorského souvrství, křemenci a břidlicemi kosovského souvrství, které charakterizují svrchní ordovik. Dále pokračuje většinou černými graptolitovými břidlicemi litohlavského a motolského souvrství, charakteristickými pro silur. K severozápadu je profil tvořen většinou břidlicemi a vápenci několika souvrství (kopaninského, požárského, lochkovského a pražského). Jedná se o jeden z nejlepších profilů hraničními vrstvami mezi silurem a devonem v Čechách. Nejvíce zde dominují různá vývojová stádia rendzin. Nachází se zde několik typických nalezišť zkamenělin, především ramenonožců, mlžů, gastropodů, hlavonožců, trilobitů a graptolitů.

V souvislosti se zlepšením výrobních parametrů zdejší cementárny zde v současnosti nalézáme cenná společenstva teplomilných bezobratlých. Z hlediska ochrany je nejcennější část chráněného území na vápencích, kde nachází stanoviště mnoho stepních a lesostepních druhů. Ze střevlíkovitých brouků zde nalezneme například Harpalus caspius roubali, H.honestus, Ophonus rufibarbis, Microlestes maurus a M. minutulus. V dolní části skal se vyskytuje svižník (Cicindela campestris). Z fytofágních brouků se zde vystytují mandelinkovití (Coptocephala rubicunda), nosatcovití (Apion penetrans) i bezkřídlí (Otiorhynchus velutinus). Na stepích žije vzácný vrubounovitý brouk (Sisyphus schaefferi), který si válí kuličku z trusu. K vidění tu je mnoho druhů motýlů, například bělásci a modrásci, nebo také zástupci blanokřídlých, konkrétně vzácné teplomilné včely (Hoplitis rufohirta). Vyskytuje se zde ještě ještěrka obecná (Lacerta agilis) i ještěrka zelená (Lacerta viridis). Z ptáků zde hnízdí například linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice, mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) či strnad obecný (Emberiza citrinella). Ze savců tu lze pozorovat ježka západního (Erinaceus europaeus) a několik druhů netopýrů.

V 80. letech 20. století bylo území velmi negativně ovlivňováno výrobou v Lochkovské cementárně. Zde však došlo k instalaci odlučovačů, takže přestala představovat bezprostřední nebezpečí a přírodní poměry se tak rychle zregenerovaly. Na tzv. Šikmé skále rostla původně na horních partiích doubrava, což dosvědčují stromy dubu pýřitého (Quercus pubescens). Naopak bezlesé části jsou pokryty společenstvy devaterníčku šedého (Helianthemum canum) a ostřice nízké (Carex humilis), či pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea). Právě tyto společenstva nejvíce trpěla spadem z cementárny, přežívaly jen ty nejodolnější druhy, zde to byla bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Začátkem 90. let 20. století se však společenstva začala obnovovat. V současnosti tu převažuje výskyt kavylu vláskovitého (Stipa capillata), pcháče bělohlavého (Cirsium eriophorum), ožanky hroznaté (Teucrium botrys), mochny písečné (Potentilla arenaria) nebo vousatky prstnaté (Bothriochloa ischaemum). Nad skalním ostrohem se rozléhá plošina, na které dochází k druhotné sukcesi na bývalém poli. Za padesát let postoupila do stádia keřového úhoru. Svahy jsou osázeny akátem. V místech s břidlicovou skálou byla popsána z lupenatých hub vzácná mykorhizní čirůvka radotínská a z břichatek vzácná hvězdovka Pouzarova, jako vzácnější stepní houba byla zjištěna žaludice tuhá.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Radot%C3%ADnsk%C3%A9_sk%C3%A1ly

Dojmy: Velmi nádherné skalní útvary a zajímavé naleziště zkamenělin. Jen prosím ty kteří si zde budou chtít nějaké zkameněliny nasbírat, aby je sbíraly ze sesuvů a nekutaly do skály

Mapa

a

Fotografie

×