Braník - PP Branické skály

Informace

Navštíveno: 18. 3. 2015

Historie: Branické skály jsou přírodní památkou vyhlášenou v roce 1968. Podle pověsti býval u Branické skály hrad a někde ve skále je zde ukryt poklad. Nejméně od poloviny 18. století až do roku 1928 se zde těžil vápenec a u paty lomů vznikaly vápenky, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Jednalo se o hydraulické vápno, které se používalo při vodních stavbách, například pro pražská nábřeží, a vůbec pro výstavbu města v 19. století a na počátku 20. století. Za druhé světové války zde vybudovala německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, která by byla chráněná proti bombardování, čímž vytvořili komplex tvořící sedm různě dlouhých chodeb. Na původně holé skále byl založen v roce 1917 les Dobeška. Na vrchol skály pak byla umístěna vyhlídková plošina, která je 2 metry vysoká a navrhl ji architekt a herec David Vávra.

Branické skály patří k nejvýchodnějším výchozům siluru a devonu oblasti Barrandienu a poskytují informace o vývoji pražské pánve ve vyšším siluru a spodním devonu. Jsou zde k vidění unikátní skalní výchozy s odkrytými geologickými profily. Skály skrývají opuštěný vápencový lom, který je jedním z důvodů jejich vyhlášení přírodní památkou. Na západním úbočí méně nápadného Školního vrchu vystupují poblíž vrcholu polohy vápenců a jejich styk s nadložními břidlicemi tak dává možnost vidět plnohodnotnou ukázku hranice mezi silurskými stupni ludlow a přídol. Tato ukázka značící se mezinárodním stratotypem byla schválena v roce 1984 na Mezinárodním geologickém kongresu v Moskvě. V již zmíněném vápenci se nachází bohaté naleziště zkamenělin hlavonožců a trilobitů. Spekuluje se o tom, zda první nález z našeho území z roku 1770 byl právě z této přírodní památky.

Dalším důvodem ochrany tohoto území je přítomnost xerotermní (teplomilné) skalní vegetace. Původní vegetace zde totiž byla narušena lomovou činností a po jejím ukončení zde byla vysazena v roce 1917 borovice černá (Pinus nigra) působící dnes na vrcholcích Branické skály velmi nepřirozeně. Kromě ní je tu hojný výskyt dřínu obecného (Cornus mas), pěchavy vápnomilné (Sesleria albicans) a modřence tenkokvětého (Muscari tenuiflorum). Za zmínku stojí ještě výskyt teplomilné muchomůrky Vittadiniho (Amanita vittadinii) nad skalami. Školní vrch se vyznačuje bezlesím. Jako velký problém se ukázal v náletech jasanu a akátu (Robinia pseudoacacia), které zde ohrožují porosty, jež jsou předmětem ochrany. Také se tu nachází ve větší míře kavyl Ivanův (Stipa pennata), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) nebo vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa). Obě tyto lokality mají kolem sebe nepůvodní porosty dřevin.

Na Branické skále se zachovaly zbytky teplomilné stepní fauny. Z bezobratlých jsou to mandelinkovité druhy jako Cryptocephalus fulvus, Longitarsus celticus či Dibolia cynoglossi, z nosatcovitých Otiorhynchus rugosostriatus a zástupce plžů Granaria frumentum či Pupilla sterri. Jako zástupce obratlovců se zde vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis) nacházející se na výslunných místech nebo pravidelně zde hnízdící poštolka obecná (Falco tinnunculus). Na Školním vrchu se pak vyskytuje pěnkava obecná (Fringilla coelebs). Ve štolách příležitostně přezimovávají netopýři (Microchiroptera).

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Branick%C3%A9_sk%C3%A1ly

Dojmy: Obrovská skála, odkud je určitě krásný rozhled.

Mapa

a

Fotografie

×