Navštíveno: 12. 9. 2022
Historie: Karel Kramář, muž s významným postavením a vkusem pro architekturu, si splnil svůj sen o třech rezidencích, které měly odrazit jeho životní cestu a vztahy. Jeho první útočiště, vila Barbo, se pyšnila řecko-ionským stylem a vyrůstala na Krymu, místě, které Kramářovi bylo blízké srdci. Avšak po bolševické revoluci, kdy byla vila Barbo ztracena, obrátil svůj zrak zpět do vlasti, kde ve Vysokém nad Jizerou vyrostla nová vila. Tato honosná stavba, dokončená mezi lety 1927 a 1930 za dva miliony korun, se stala svědkem Kramářovy odhodlanosti a houževnatosti.
V Praze, s výhledem na majestátní Pražský hrad, stál Kramářův reprezentativní dům, který byl nejen domovem, ale i symbolem jeho postavení až do jeho posledních dnů. Na pozemku o rozloze 4,16 hektaru se v roce 1927 zrodila podle návrhu Vladimíra A. Brandta nová stavba, která byla dílem spolupráce mezi Kramářem a jeho ženou Naděždou. Naděžda Kramářová, žena s neotřesitelným smyslem pro detail, se aktivně podílela na organizaci a vnitřním zařízení domu, což vyústilo v dvoupatrový trojkřídlý dům s 78 místnostmi a rozlohou 841,5 m2. Dům zdobily tři věže a sluneční lodžie, zatímco architektura odrážela ruské vlivy, včetně cibulových arkýřů a oslích hřbetů.
Stavbu vily ve Vysokém nad Jizerou řídil Jan Feofilov pod pečlivým dohledem paní Naděždy, která byla přítomna téměř každý den a měla klíčový vliv na změny v projektu. Stavitel Oldřich Zítek, který se potýkal s dodatečnými informacemi o změnách, čelil výzvám, které tyto změny přinášely. Práce na pozemku začaly v roce 1927 vyhloubením studny a výstavbou dvora s garáží. Hlavní dům a domek pro zahradníka se začaly rýsovat na jaře 1928, ale stavba byla plná nečekaných zvratů a odchylek od původního plánu. Přes všechny překážky byly vila a dům pro zahradníka zakryty střechou ještě v tom samém roce. Následující rok se soustředila práce na fasádách, omítkách a stropech, přičemž na stavbě se podílelo 55 dělníků a další řemeslníci z okolí, kteří společně vytvořili dílo, jež přetrvalo generace.
V době, kdy nezaměstnanost kousala do života mnohých, se Karel Kramář stal mecenášem práce pro místní obyvatele, díky svému projektu vily ve Vysokém nad Jizerou. Po dokončení stavby v roce 1929, Kramářovi uspořádali oslavu na počest dělníků, kteří se podíleli na výstavbě. Vila, která byla předána do rukou svých majitelů, se mohla pochlubit nejmodernějšími technologiemi té doby – elektrickým osvětlením, ústředním topením a vodovodem.
V roce 1930 se začalo s pracemi na interiéru, kde paní Naděžda Kramářová, společně s profesorem Janem Benešem, vtiskla finální dekorativní podobu. S pečlivostí, která byla jí vlastní, řídila paní Kramářová výběr materiálů a barev, aby každý kout vily odrážel jejich vkus a představy. Přízemí domu zdobily hostinské pokoje a herna, která se proměnila i v taneční sál. První patro bylo domovem pro velkou jídelnu, hudební salon, pracovnu, ložnice a lázeň, zatímco druhé patro zůstalo jako prostor s potenciálem pro budoucí využití. Vila nebyla ochuzena ani o výtah a moderní technické zázemí včetně kuchyně a prádelny.
Exteriér vily byl korunován terasou s dechberoucím výhledem na Krkonoše a zahradou, která se rozprostírala do parku. V roce 1931 byla vila připojena na telefonní síť a o dva roky později i na městský vodovod. Slavnostní dokončení interiéru v roce 1930 bylo oslavou umění a řemesla, avšak plány na společenský ruch byly přerušeny zdravotními problémy manželů Kramářových, což vedlo k tomu, že vila zůstala mimo svůj původně zamýšlený účel.
Karel Kramář a jeho žena trávili ve vile přibližně čtyři měsíce ročně, ale ani tato útočiště je neochránila před finančními problémy, které přinesla hospodářská krize. Náklady na výstavbu vily se vyšplhaly z původně plánovaných dvou milionů korun na sedm milionů, což zatížilo Kramářův majetek dluhy. Nakonec Živnobanka zabavila všechny jeho nemovitosti, včetně této vily, kvůli nesplácenému úvěru, což byl smutný závěr příběhu o snaze vytvořit domov plný krásy a pohody.
Karel Kramář, pohlcený dluhy, které se staly jeho břemenem, přijímal finanční podporu od ředitele banky, aby udržel svůj projekt vily nad vodou. Sám projekt nazval "bezednou propastí" a vyjádřil lítost nad jeho zahájením. V pokusu o únik před daňovými povinnostmi prohlásil vilu za nadační dům, s nadějí, že ji po své smrti věnuje novinářům a spisovatelům, avšak jeho plány byly zmařeny zamítnutím žádosti.
Stavitel Oldřich Zítek, který se domáhal nedoplatku ve výši 410 tisíc korun za svou práci, se zapletl do soudního sporu s Kramářem, který však zemřel, než mohl být spor vyřešen. Ve své závěti odkázal vilu Společnosti dr. Karla Kramáře, s přáním, aby sloužila jako místo odpočinku pro umělce a novináře, nebo aby byla prodána a výtěžek použit na stipendia.
Po Kramářově smrti se ukázalo, že jeho vize nadačního domu ve Vysokém nad Jizerou je kvůli obrovskému dluhu vůči Živnobance nerealizovatelná. Společnost dr. Karla Kramáře se proto rozhodla vilu prodat. Po vyrovnání dědictví a sporů se podařilo část dluhu pokrýt prodejem cenných papírů, ale zůstal dluh ve výši 3.240 000 korun. Společnost nabídla smír se Zítkem, zaplatila mu 250 000 korun a začala jednat o prodeji vily.
Zájem města Vysoké nad Jizerou o koupi vily vyprchal po mnichovském záboru kvůli finančním potížím. Společnost požadovala za vilu čtyři miliony korun, ale Československý červený kříž nabídl pouze 1.250 000 korun. Po okupaci Československa se o vilu začal zajímat německý úředník, což vyvolalo paniku mezi českými politiky. Bývalý premiér Rudolf Beran se pokusil zajistit, aby vila byla zakoupena státem a využita podle Kramářovy poslední vůle, ale jeho snahy byly marné.
Společnost dr. Karla Kramáře, vedená touhou zachovat ducha místa, se pokusila v prostorách vily otevřít hotel. Avšak osud měl jiné plány a v roce 1940, kdy byly pronajaty pouze několik pokojů na letní sezónu, se začaly objevovat další nabídky. Vila nakonec našla nového majitele v NSDAP, která za ni zaplatila 3,5 milionu korun a přetvořila ji na školu pro politické vedoucí.
Během válečných let sloužila vila jako ubytovna a stala se dokonce dějištěm povstání. S příchodem Rudé armády Němci v panice opustili vilu, která byla po válce svěřena do péče revolučního národního výboru a stala se státním majetkem. Syndikát českých spisovatelů měl zájem o vilu, ale nakonec byl přesměrován na zámek v Dobříši. Vila pak našla nové využití jako zdravotnické zařízení a zotavovna odborů.
Osmdesátá léta přinesla necitlivou rekonstrukci, která zásadně změnila interiér vily. Po pádu komunismu v roce 1989 se Společnost dr. Karla Kramáře snažila o vilu opět postarat, ale neúspěšně. Dnes je vila domovem hotelu Větrov, patřícího firmě Golem Travel s.r.o., který pokračuje v tradici pohostinnosti, nabízí ubytování hostům a uchovává příběhy minulosti ve svých zdích.
Zdroj: https://publikace.nm.cz/file/1b0d8ba4f0e2ebc10a5f417599c3a1b2/15883/Sbornik%20A%203-4_9_prukova.pdf
Dojmy: Nádherná a velmi honosná vila, která připomíná spíše zámek.
