Navštíveno: 6. 9. 2022
Historie: Na místě dnešního zámku Hrubého Rohožce, vzdáleném na pravém břehu řeky Jizery, kdysi dominoval původní hrad Rohozec. Jak však vyplynulo z historických záznamů, jeho přesná podoba zůstává obestřena tajemstvím. Opevnění hradu na východní straně bylo chráněno strmými srázy, zatímco na zbývajících stranách se rozprostíraly hluboké příkopy, jejichž pozůstatky dodnes naznačují terén zámeckého parku, zejména na jihozápadní straně.
Z původního hradu se dochovala do skály tesaná sklepení, zdobená gotickými portály a okénky, nacházející se pod dnešním zámkem. O tom, kdy a kým byl hrad založen, neexistuje přesné informace. Jméno Rohozec několikrát figurovalo v přídomku členů rodu Markvarticů ke konci 13. a na počátku 14. století. Historici se však v otázce zakladatele neshodují. Někteří, jako A. Sedláček, přisuzují založení Jaroslavovi z Ralska, který je známý záznamy až do roku 1289. Jeho syn Havel a vnuk Jaroslav se již označovali jako obyvatelé Rohozce, přičemž Jaroslav je doložen v roce 1322. J. V. Šimák zase považuje za zakladatele Rohozce Havla, přezdívaného Ryba, který se v historických pramenech poprvé objevil mezi lety 1316 a 1322.
Dalšími vlastníky Rohožce byli páni z Turgova v letech 1356 až 1371, a od roku 1374 pak Markvart z Vartenberka, přísedící zemského soudu. Markvart však své spory s lužickými městy řešil násilím, což vedlo k porušení zemského míru. V důsledku toho král Václav IV. v roce 1390 vyhlásil vojenskou hotovost proti němu. Během tažení byly jeho hrady Rohozec, Zbiroh (nedaleko Turnova) a Žleby (na Čáslavsku) dobyty, Markvart byl zajat a Rohozec spolu s jeho majetkem byly zabrány pro královskou komoru. Později byl Markvart propuštěn z vězení, ale zemřel v červnu 1392.
O dalším osudu Rohožce v následujících letech není mnoho známo. Neexistují žádné záznamy o tom, do jaké míry byl hrad poškozen během dobytí v roce 1390. V roce 1417 se stal majitelem hradu Jan z Michalovic, známý jako Kruhlata, který byl oddaným stoupencem císaře Zikmunda. V roce 1424 dobyl město Turnov za vlády Jana z Michalovic, známého jako Kruhlata, Jan Žižka z Trocnova. V historických pramenech však není žádná zpráva o tom, zda se boje nějakým způsobem dotkly hradu Rohožce.
Jindřich Kruhlata z Michalovic, syn Jana, byl významným příznivcem Jiřího z Poděbrad, ačkoliv sám byl katolíkem. V roce 1468 vedl vojsko, které se statečně postavilo proti oddílům zelenohorské jednoty a Lužičanům, kteří 1. června dorazili k Turnovu a odtud 4. června zaútočili. V této bitvě byli Lužičané a jejich spojenci poraženi, ale Jindřich Kruhlata byl vážně zraněn a několik měsíců poté zemřel. S jeho smrtí vymřel po meči rod Michaloviců, a tak se Rohozec jako dědictví dostal do držení Jindřichovy sestry Magdaleny a jejího manžela Jana Tovačovského z Cimburka.
Po smrti Jindřicha v roce 1483 přešel majetek na jeho druhou choť Johanku z Krajku, která se později provdala za nejvyššího komorníka Jana ze Šelmberka (zemřel v roce 1508). I přesto, že Jan byl katolík, ochraňoval bratrskou jednotu, hlavně díky vlivu své manželky Johanky, která byla známá svou podporou tohoto náboženského hnutí až do své smrti kolem roku 1531. Oba manželé měli rozsáhlý majetek: kromě Rohozce patřily Johance z Krajku panství mladoboleslavské a brandýské. K Rohozci náležel i výnosný poplužní dvůr, který se nacházel v jeho bezprostřední blízkosti. Panství zahrnovalo území na jih až k Svijanům, na západ k Albrechticím a na sever ke Skále (Malá Skála). Polovina města Turnov patřila k Rohozci, zatímco druhá polovina byla pod správou hradu Skála (Hrubá Skála).
Během let 1513 až 1516 proběhla pod vedením rozsáhlá přestavba Rohožce nákladem Johanky z Krajku, který se tak proměnil v honosný pozdně gotický zámek. Tuto přestavbu dokončil Johankin bratr, Konrád z Krajku, který se stal novým majitelem části jejího majetku po zápisu v roce 1513. Před touto přestavbou nejsou známy žádné větší stavební úpravy na Rohožci. Na počátku 16. století se na jihovýchodní straně nádvoří nacházel starý hradní palác orientovaný k severu, kde původně stával vstup do hradu. V této části byla čtvercová věž a směrem k jihozápadu se nacházelo otevřené prostranství chráněné baštami. Schodiště v nádvořním rohu paláce spojovalo hluboké třípatrové sklepy s jeho nadzemními prostorami.
Za vlády rodu Krajířů z Krajku byla postavena severní křídla pro Konráda. Vchod z dnešní zahrady byl zazděn a na západní straně bylo vybudováno zcela nové křídlo. Výrazné změny nastaly i na jihozápadní straně. Nová část zámku s novou hlavní věží a vchodem byla postavena uprostřed fronty, od starého paláce k novému západnímu křídlu. K této části se přicházelo od statku po padacím mostě v předhradí. Tyto úpravy změnily původní dispozici hradu Rohožce téměř úplně. Obranné prvky, jako bašty a příkopy kolem zámku, byly odstraněny a příkopy byly proměněny na zahradu. Celková podoba zámku byla v souladu s tehdejším stylem vladislavské gotiky. Nad nádvořím byla zachována pavlač a branka do věže, obě vysoce umělecky zpracované. Letopočet 1516 na portálu svědčí o době, kdy probíhala přestavba zámku. Vstupní portál v přízemí vstupní věže byl zhotoven v goticko-renesančním slohu a zdobil ho pískovcem tesané podoby tváří Johanky z Krajku a Jana ze Šelmberka. Nad portálem byly umístěny jejich erby spolu se znakem Konráda z Krajku.
Roku 1534 přešel zámek Rohožec do vlastnictví Jana z Vartemberka, nejvyššího purkrabího Českého království a vynikajícího hospodáře, který zdejší majetek zakoupil od Volfa staršího Krajíře z Krajku. Jan z Vartemberka zemřel v roce 1543, a Rohozec zdědil jeho syn Adam z Vartemberka. Adam z Vartemberka byl významným účastníkem stavovského odboje proti králi Ferdinandu I. v letech 1546 až 1547. Po potlačení povstání přišel o většinu svých statků, včetně Rohozce. Tím se majetek, který se za vlády Krajířů z Krajku a Jana z Vartemberka rozrostl do velkého panství, stal majetkem koruny.
Avšak r. 1555 vykoupil Adam z Vartemberka Rohozec, Skálu (Hrubou Skálu) a Turnov a část kupní sumy uhradil hradišťským panstvím, které mu zůstalo po potlačeném odboji. Po Adamově smrti v r. 1564 začaly rodinné spory mezi jeho potomky. Po rozdělení majetku v r. 1565 získal Kryštof zámek Rohožec s předhradím a polovinou Turnova. Násilí a konflikty mezi Adamovými syny pokračovaly i po Kryštofově smrti v r. 1584. Karel a Jaroslav, Kryštofovi mladší bratři, spolu s Kryštofovou vdovou Eliškou z Donína, vedli spory o dědictví. Po dlouhých jednáních získal Rohozec v r. 1593 Karel z Vartemberka.
Roku 1600 proběhla třetí stavební úprava zámku Rohožec, tentokrát v renesančním slohu, pod vedením Karla z Vartemberka. Během této úpravy byly stěny zdobeny sgrafity a v nádvoří proti průčelí zámku byly postaveny arkády. Tyto změny jsou dodnes patrné, i když na některých z nich jsou vidět pozdější úpravy.
Po smrti Karla z Vartemberka v roce 1612 pokračovaly spory mezi jeho syny Janem Jiřím a Jindřichem Otou. Jan Jiří získal Rohozec, zatímco Jindřich Ota získal skalský díl majetku. Během stavovského povstání v letech 1618-1620 podporoval Jan Jiří Fridricha Falckého. Po Bílé hoře byl však odsouzen ke konfiskaci veškerého majetku, včetně zámku Rohožec, který byl v roce 1623 zakoupen Albrechtem z Valdštejna. Albrecht z Valdštejna dal zámek v léno svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville. Za Desfoursových došlo na zámku ke dvěma stavebním změnám. První z nich proběhla v roce 1675 na popud Marie Polyxeny ze Šenfeldu, manželky majitele panství Albrechta Maxmiliána Desfourse († 1683). Byla provedena rozšíření a barokní úprava zámecké kaple, která má předsíň, tři oltáře a sakristii. Sochy a vybavení kaple jsou částečně renesanční, ale převládá baroko. Touto úpravou byla narušena původní dispozice zámku z období Krajířů z Krajku.
Poslední značně rozsáhlá úprava na Hrubém Rohozci probíhala po roce 1822 podle plánů architekta Jana Filipa Joendla a byla provedena ve slohu klasicistním. V rámci těchto úprav byla věž s původní vstupní branou snížena na úroveň ostatních budov, probourána zeď uprostřed a vytvořen nový vchod do zahrady. Dřevěné pavlače ve druhém poschodí na východní straně byly odstraněny, arkády zazděny a nádvoří bylo upraveno. Celý zámek prošel renovací. Tato renovace probíhala za hraběte Františka Antonína Desfourse mladšího, který zemřel v roce 1831 bez potomků. Po jeho smrti přešel majetek na další linii téhož rodu.
Hrubý Rohozec zažil celkem pět stavebních úprav v dlouhých časových rozmezích. Proto je zde patrný vliv různých architektonických slohů, jako je raná i vyspělá gotika, renesance, baroko a novogotika. Rod Desfoursů vlastnil zámek až do roku 1946, kdy byl vyvlastněn státem na základě Benešových dekretů. Posledním soukromým majitelem byl Karel Des Fours Walderode (1904–2000), který se pokoušel o restituci majetku po sametové revoluci. Po jeho smrti v roce 2000 pokračovaly v soudních sporech jeho příbuzní, včetně manželky Johanny Kammerlanderové. V červnu 2019 potvrdil odvolací soud restituční nároky rodu Des Fours Walderode na zámek Hrubý Rohozec. V prosinci 2021 Okresní soud v Semilech definitivně zamítl nárok příbuzných Karla Des Fours Walderodeho na zámek Hrubý Rohozec na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrub%C3%BD_Rohozec_(z%C3%A1mek)
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/zamek-hruby-rohozec-17874232
¨Zdroj: hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Rudolf Anděl
Dojmy: Krásný zámek, který si dodnes zachoval půdorys původního renesančního zámku.
