Navštíveno: 17. 10. 2017
Historie: Původně na tomto místě byla vybudována pozdně gotická vodní tvrz v 16. století jako náhrada za původní tvrz, která byla na ostrožně nedaleko od sud. První písemná zmínka o této vodní tvrzi pochází z roku 1528, kdy ji pronajali poručníci potomků Štěpána Šlika chudšímu příbuznému Buriánovi Šlikovi. V roce 1565 je zdejším držitelem uváděn Lorenz Langner, který již nedodržoval manské povinnosti. V roce 1570 zde na tvrzi byl man Jošt Traugott z Mangoltu a po jeho smrti v roce 1572 získal toto léno jeho sny Adam Traugott z Mangoltu. V roce 1578 bylo zdejší panství prodáno Lukrécii Šlikové a následně byla tato tvrz renesančně přestavěna. V letech 1588 – 1599 zde byl Thomas Thüssel z Daltic, který následně prodal zdejší panství Sibylle Šlikové, ta jej pak prodala Matyáši Šlikovi z Holíče a následně po jeho smrti někdy před rokem 1612 jej zdědila vdova Rossina Elisabetha z Wirspergu, která jej v roce 1614 vyplatila a následně prodala hraběti Štěpánu Šlikovi z Holíče.
Během třicetileté války byla tvrz spolu se vsí dne 21. dubna 1621 vypálena a vydrancována bavorskými oddíly císařského vojska a následně byla obnovena. V roce 1651 prodala Kateřina Eleonora Mörderová, rozená Šliková zdejší panství svobodnému pánu Oliverovi z Walisu ze staroirského šlechtického rodu. Zde si dovolím citovat popis tvrze z doby prodeje:
„V roce 1651 měla zdejší tvrz podobu čtverhranné stavby s vysokými zdmi a válcovými nárožními baštami, obehnané vodním příkopem „k nasazení ryb a k obraně proti nepřátelům způsobilým“ a valem a opatřenou padacím mostem. Uvnitř úpravně vstavěného objektu se nacházely čtyři dobře zařízené obyvatelné pokoje, „v nichž zeman bydleti se nesmí styděti“.“
Oliver zemřel v roce 1667 v Horních Uhrách a následně byl přenesen na zdejší statek, kde byl pochován ve farním kostele. V letech 1711 – 1714 vlastnil tento statek hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu, ale v této době tvrz pomalu chátrala. V roce 1747 ji zakoupil svobodný pán Johann Franz Hessler, který ji nechal v letech 1747 – 1755 přestavět na pozdně barokní zámek. Po smrti Hesslera v roce 1770 se zde vystřídalo mnoho majitelů zdejšího zámku, až v roce 1859 jej zakoupil karlovarský lázeňský lékař a podnikatel, svobodný pán prof. Dr. Josef Löschner, který jej nechal v roce 1870 přestavět v pseudoklasicistním slohu, kdy byla zachována původní dispozice. Následně vlastnil tento zámek hrabě Franz von Ledebur-Wicheln, po němž v roce 1892 zdědila zámek vdova hraběnka Leopolda Ledebur-Wicheln. Ta přenesla zdejší vářečné pivovarské právo do pivovaru v Klášterci a následně nechala v zámku v letech 1895 – 1896 zřídit provizorní kapli. V roce 1924 zakoupil zdejší panství hrabě Eugen Czernin, ten pak založil v roce 1935 odbornou pokračovací školu lesnického a zahradnického zaměření. V roce 1938 byla tato škola zrušena a byla zde zřízena dětská zotavovna. Po smrti Eugina získala zdejší zámek vdova hraběnka Josefina Czerninová, ale té byl zámek v roce 1945 zbaven a připadl do správy státních lesů Ostrov. V roce 1948 zde byl zřízen dětský domov, který zde byl až do roku 1958. Zámek nebyl však dostatečně udržován, a tak pomalu chátral. V letech 1976 – 1977 byla provedena adaptace zdejšího zámku na dětský domov, který zde byl až do roku 1994. Následně začal zámek chátrat. Od poloviny 90. let 20. století se pokouší potomek poslední majitelky Rudolf Czernín o vydání zchátralého zámku v restituci. Soud restituci uznal ale Rudolf v roce 2004 zemřel a začalo dědické řízení, které skončilo až v roce 2012, kdy zdejší zámek získal jeho syn Dipl. Ing. Karla Eugena Czernina z Enzesfeld-Lidabrunnu u Vídně.
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/velichov-zamek
Dojmy: Velmi vzhledově zajímavý zámek, bohužel vypadal v době mé návštěvy, že pomalu chátrá.
