Navštíveno: 5. 7. 2018
Historie: Tento hostinec má velmi zajímavou a bohatou historii. Původně patřil dům Wnzelovi Dörfelovi od něhož v roce 1829 zakoupil tuto již tehdy starou budovu Josef Korba, který následně dne 30. listopadu 1834 získal od správy Jáchymovského panství licenci k poskytování ubytování, provozování pohostinství a výseku masa. Bohužel se mu nedařilo a tak dne 28. dubna 1835 zakoupil tento hostinec Johann Adalbert Hahn z Horní Blatné, po kterém se hostinec přejmenoval na Gasthaus Hahn. Bohužel se postupně i přes odpor rodiny Hahnů začala uchytávat přezdívka tohoto hostince Dreckschänke, což znamená špinavá hospoda. Kdy a jak se tato přezdívka vytvořila dnes již nikdo neví, jedni tvrdí že to mohlo být kvůli minulému majiteli, který se o hosty moc nestaral, ale také zde neměl uklizeno, druzí pak tvrdí že to bylo kvůli špatné zablácené silnici, která tudy vedla. Ať to bylo tak či onak tak i přes odpor rodiny Hahnů se přezdívka uchytila a rozšířila do celého světa. Někdy kolem poloviny 19. století zde byla vyspravena zdejší silnice, což mnoho tomuto hostinci pomohlo. Roku 1861 byl tento hostinec zmíněn v cestopisném článku v Erzebirgische Hausblättern a významná klientela se jen hrnula, vždyť v roce 1850 zde pobývali pruští princové Karl a Adalbert, roku 1860 princ Schaumburg-Lippe a v letech 1863, 1864 a 1865 dokonce pruský král a budoucí německý císař Vilém. Po smrti Johanna Adalberta převzal podnik jeho syn Franz Xaver, ten rozšířil počet pokojů ze šesti na jedenáct, následně ale již v roce 1887 umírá a podnik převzala jeho manželka Tereza. Tereza dostala nápad a nenáviděnou přezdívku zavěsila na vývěsní štít. Tereza zemřela roku 1900 a po ní to převzala její dcera Sofie, která se provdala za Richarda Weickerta z Johanngeorgenstadtu. V září roku 1904 navštívil tento hostinec krušnohorský uměleck Anton Günther, na kterého údajně Richard naléhal aby napsal píseň to tomto hostinci. Richard ale již v roce 1921 zemřel a hostinec tak vedla sama Sofie. Když v roce 1935 slavil hostinec sté výročí, tak jej navštívil znovu umělec Anton Günther, který zde zazpíval píseň o tomto hostinci, kterou napsal v roce 1904. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války byl tento hostinec prázdný a postupně byl pleněn. Chvilku tu pobývala československá pohraniční vojska a také zde byl dětský prázdninový tábor. Když byli v roce 1991 otevřeny hranice mezi městy Johanngeorgenstadt a Potůčky, tak opět byl hostinec otevřen, ale mnoho se mu nedařilo a tak byl v roce 2001 uzavřen. Následně zde pobývali vietnamští obchodníci z nedaleké tržnice a nakonec byl hostinec opuštěn a pomalu chátrá.
Zdroj: http://www.krusnohorskyluft.cz/archiv-aktualit?idnews=20
Zdroj: http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&detail=1461421
Dojmy: Zajímavý hostinec, škoda jen že má tak bohatou historii a pozvolna chátrá.
