Navštíveno: 18. 5. 2018
Historie: Československé předválečné opevnění bylo budováno především u německých, polských, maďarských a posléze i rakouských hranic. Zde buď doplňovalo těžké opevnění nebo bylo stavěno samostatně. Postupně byly budovány i vnitrozemské obranné linie, umožňující v případě nutnosti zpomalení a ztížení postupu nepřátelských sil v případě plánovaného ústupu armády na Slovensko. Mezi ně patří již z velké části dokončená obranná postavení nazývaná Liběchovská příčka, Pražská čára a Vltavská linie. Plánované byly další dvě ústupové příčky, a to přibližně na česko-moravském a moravsko-slovenském pomezí. Samotná výstavba pevností započala roku 1935 a byla ukončena v roce 1938. Během těchto dvou let výstavby se podařilo dokončit téměř deset tisíc pevnůstek. Po Mnichovské dohodě v září 1938 větší část vybudovaného opevnění zůstala na území odstoupených Sudet. Zde se většina z nich dochovala. Většina objektů opevnění ve vnitrozemí byla krátce po vzniku Protektorátu na příkaz německé okupační správy zničena, aby neposloužila případnému odboji. Do dnešní doby se dochovalo několik tisíc pevnůstek rozesetých po zalesněných svazích pohraničních hor, ale i na rovinách Čech, jižní Moravy i Slezska. Velké množství těchto bunkrů se dochovalo také u Chyše v údolí řeky Střely, kde jsou dodnes němými svědky tehdejší potupy. Všechny tytu bunkry byli stavěny tak, aby každý bunkr viděl na bunkr jiný a tak se navzájem kryly.
Objekty vzor 37 byly projektovány jako miniaturizace těžkého pěchotního srubu, díky čemuž s ním mají shodné taktické vlastnosti a mnoho podobných stavebních prvků. Zbraně (1-2 lehké nebo těžké kulomety), byly osazeny v lafetách v ocelolitinových střílnách. Vstup byl opatřen mříží a jedněmi pancéřovými dveřmi. V zalomeném meziprostoru byl vstup chráněn vchodovou střílnou. Ruční ventilátor zajišťoval dodávku čerstvého vzduchu a chránil tak osádku v počtu 3 až 7 mužů před zadušením zplodinami vzniklými při střelbě. K obraně nepostřelovaných částí týlu sloužil granátový skluz a k pozorování a signalizaci jeden, nebo dva periskopy ve stropu pevnůstky. Konstrukce objektu byla železobetonová o síle čelní stěny a stropu 80 nebo 120 cm (normální nebo zesílená modifikace). Ze strany nepřítele byla navíc pevnůstka opatřena kamennou rovnaninou a zemním záhozem, který objekt dále zodolňoval a maskoval. Díky všem opatřením odolával objekt vzor 37 zásahům střel ráže 105 mm v normálním, nebo 155 mm v zesíleném provedení. Postupem času bylo vyprojektováno ve třech základních stupních odolnosti pět pěchotních typů, jejichž využitím mohl být přehrazen jakýkoliv terén bez nutnosti výstavby atypických řešení. Tyto typy byly opatřeny písmenným označením A - E. Každá z těchto základních variant pak měla modifikace lišící se stranovým uspořádáním, výškovým členěním, úhlem os střílen a sílou stěn a stropu. Tento systém zjednodušoval, zrychloval a zlevňoval výstavbu i díky možnosti využití typizovaného vnitřního zařízení.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lehké_opevnění_vzor_37
Dojmy: Těchto bunkrů je rozeseto v této krajině vážně mnoho bohužel se tak budu u některých okresů opakovat. Zde jsem nafotil pouze jeden bunkr, který jsem vyznačil na mapě, ale kdo chce je jich v okolí vážně mnoho.
