Navštíveno: 9. 4. 2018
Historie: V této obce se jako první nacházela tvrz, který byla založena někdy ve 13. století, poprvé je pak zmiňována v roce 1295, kdy ji držel Mikuláš z Kostrčan. Dalšími majitele zdejší tvrze s vesnicí jsou Mikulášovi potomci, a to bratři Buzek a Jordan z Kostrčan, kteří byli zmiňováni v 1. polovině 14. století. Ještě dne 12. června 1359 byl zmiňován Buzek jako spoluúčastník na nadaci kostela v Nahořečicích, následně v roce 1360 oba bratři byli svědky nadace kostela v Liblíně. Někdy poté došlo k rozdělení Kostrčanského zboží a část s tvrzí statkem a poplužním dvorem získali nástupci Buzka a Jordana, to byli Beneš a Petr z Kostrčan. Petr ale zemřel v roce 1387 a tak následně po řízení odúmrti přešla většina Kostrčanského zboží na Beneše z Kostrčan. Beneš se následně zúčastnil mnoha soudních pří, ve kterých byl také zmiňován, po něm jsou zde roku 1441 zmiňováni bratři Jan a Kunát z Kostrčan, jestli jsou ovšem potomky Beneše, či Petra není jisté. Někdy po témže roce získal Jan statek Řepany, a tak Kunátovi zůstala celá ves Kostrčany. Tito bratři jsou pak naposledy zmiňovaní v roce 1465, kdy poháněli k soudu Jana z Lipnice a z Kolešova. Po smrti obou bratrů byla ves opět rozdělena na dvě části a první část získali páni z Doupova, kteří v té době seděli na Valči a druhou část s tvrzí Horové z Ocelovic, kteří od 15. století seděli v Libkovicích.
Na počátku 16. století ale vlastnil tvrz s částí obce Václav Valecký z Doupova a druhou část s poplužním dvorem vlastnil Václav Hora z Ocelovic. V roce 1521 Asman Steinbach ze Steinbachu se rozhodl zakoupit obec Kostrčany, nejdříve koupil díl od Václava Valeckého z Doupova za 200 kop českých grošů, následně zakoupil za 100 kop českých grošů od Václava Hory z Ocelovic zbytek. V této době také byla poprvé přímo zmíněna zdejší tvrz, ale její vzhled je dodnes neznámý, jestli zde stála gotická či již renesanční tvrz. Někdy po roce 1557 Asman zemřel a majetek zdědili jeho synové, jeden z bratrů Kryštof ale všechen majetek od svých bratrů vykoupil a následně roku 1571 prodal za 1 000 kop českých grošů Arnoštovi Hasištejnskému z Lobkovic, ten již roku 1573 prodal zdejší panství za 2 150 kop českých grošů Vítu Hartenbergárovi z Hartenberka, ten se ihned po koupi sem nastěhoval a začal se psát Vít z Hartenbergár z Hartenberka a na Kostrčanech. V roce 1594 Vít zemřel a byl pochován v kostelu narození sv. Jana Křtitele ve Valči. Po něm převzal tento statek jeho syn Petr, který se ale v letech 1618 – 1620 přidal na stranu rebelujícího stavovského povstání a tak mu byl v roce 1623 majetek zkonfiskován. Česká komora následně Kostrčany prodala za 13 378 kop míšeňských grošů Janu Hejnárovi z Rösselfeldu. Jan ale zemřel roku 1640 a jeho vdova nedokázala majetek udržet, a tak jej prodala Janu Ludvíku Nesslingerovi von Schelchengraben za 6 000 kop míšeňských grošů. Jan Nesslinger ale pravděpodobně již v roce 1659 a jeho nejstarší syn Jan Adam tak získal Kostrčanský statek, ten jej ale prodal Alžbětě Zettlové von Lilienberg, ta již roku 1670 prodala zdejší zboží Ladislavu Přibíkovi ze Sedčic, který jej prodal roku 1673 Janu Mikuláši ze Steinsdorfu. Jan Mikuláš, ale roku 1681 při výkonu vojenské služby zemřel, a tak se o Kostrčanské panství strhl spor mezi vdovou po Janu Mikuláši a jeho synovcovi Janu Zikmundovi. Nakonec bylo rozhodnuto českými zemským úřadem roku 1682 aby zdejší majetek získal Jan Zikmund, ten se ještě téhož dne vzdal zdejšího majetku ve prospěch Karlem Ferdinandem von Selb, ale tehdy zadlužené panství mu bylo zabaveno dne 5. května 1690 bylo prodáno Jiřímu Oldřichovi von der Jahn.
Jiří Oldřich von der Jahn roku 1694 zaplatil všechny dluhy a následně roku 1701 prodal statek za 27 500 zlatých Janu Danielovi Ignáci Pokovi von Palmfels, který tento statek roku 1709 vyměnil s Karlem Maxmiliánem z Příchovic za statek Libočany u Žatce. Za Karla Maxmiliána se statek opět dostal do finančních potíží a v roce 1722 zemřel, a tak zakoupil zdejší panství v roce 1725 Karel Maxmilián Lamotte von Frintrop. V soupisu majetku je panský sídlo již poprvé zmiňováno jako zámek. Karel Maxmilián ale nedokázal majetek vyvést z dluhů, a tak jej prodal Františku Karlovy Clary-Andringenovi za 31 000 zlatých. Jeho syn Ignác ale majetek přivedl do dluhů, a tak byl majetek Kostrčany prodán roku 1755 Adamovi Františkovi Hartigovi, který následně prodal Kostrčany Antonínu Josefu Clementovi, který dostal statek do dluhů. V roce 1772 bylo kvůli dluhům toto panství prodáno Karlovi von Nikelsberk, který vyvedl statek z dluhů a roku 1793 jej prodal Ignáci Schreitterovi, ten jej zase prodal roku 1801 Františkovi Josefovy Zeidlerovi, který je prodal roku 1803 Emanueli Reichlovi, který je prodal roku 1805 Antonínu Lachmannovi. Když Antonín zemřel začala statek spravovat jeho vdova a synům Aloisovi a Franškovi a dceři Karolíně. Ti zdejší statek roku 1831 prodali Karlu Leopoldu Stieberovi, který jej roku 1843 prodal Jiřímu Friedrichu Schrammovi, od něhož zakoupil roku 1849 Karel Leopold zboží zpět. Karel Leopold převedl zdejší zboží na své děti Ivany Alexandra, dcery Paulinu a Henriettu, zboží tak bylo rozděleno na třetiny. Sourozenci následně převedli majetek na Mořice Ivana, a tak se stal Mořic držitelem Kostrčanského panství. Ivan Mořic ale v 90. letech 19. století zemřel a panství se ujala tak jeho vdova Pavlína Ivanová, která následně prodala Kostrčany Marii Brechlerové von Troskowitz. Na počátku 20. století tak prodělal barokní zámek menší úpravy. Od Marie Brechlerové získali statek manželé Karel a Luisa Schreitter-Schwarzenfeldovi a ti zde setrvali až do konce 2. světové války. Na konci této války jim pak byl majetek zabaven a byl převeden do správy státního statku, kde se nacházel až do roku 1990. V tomto roce pak zakoupil zámek J. Fronc, který šetrně zrekonstruoval zámek do původní podoby, a tím se tento barokní zámek s mansardovou střechou stal jedním z nejzachovalejších panských stavení tohoto typu z 18. století na Karlovarsku.
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/kostrcany-zamek/
Zdroj: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/kostrcany-tvrz/
Dojmy: Zajímavý zámeček, jen škoda že není přístupný.
