Navštíveno: 15. 7. 2016
Historie: Tento hrad na sobě nese mnoho různých prvků, a je na něm vidět, jak se postupně budoval. Nejdříve vznikl bergrif, což byla obranná věž, která sloužila i jako palác. Když po roce 1352 započala stavba věže, původní plány se trochu pozměnily a vznikla uvnitř hradní kaple Navštívení Panny Marie, kde byla oltářní strana orientovaná na sever. Hrad byl v této době totiž založen na počátku 14. století, aby chránil křižovatku zemských cest. Zdejší oblast začali osidlovat již v 12. století páni z Oseka, kteří kolonizovali Doupovské hory. Již v této době vzniklo rozsáhlé bečovské panství, které spravovalo většinu Slavkovského lesa. Hrad je prvně zmiňován v roce 1314, kdy zde seděl Boreš z Oseka a Rýzmburka, který zde podporoval velmi rozsáhlou těžbu cínu. V kapli v období kolem roku 1360 byly umístěny nástěnné malby, které se dochovali do současnosti. V roce 1399 vydali páni z Oseka tehdy již nazývaní Rýzmburkové první práva hornickému městečku Bečov. Bečov byla původně slovanská osada, která byla někdy v průběhu 13. století poněmčená. Z tohoto období se zachovali nejstarší části tohoto gotického hradu, jako je zbytek kruhové věže vedle Donjonu na okraji skály. Následně byl vedle bergrifu postavena obytná věž, která se nazývá donjon, ta byla s věží s kaplí propojena hradbou. Komnaty pána hradu pak byli vymalovány v období pozdní gotiky. V roce 1407 prodali páni z Rýzmurka toto Bečovské panství Oldřichu z Házmburka, který již v roce 1411 postoupil tento hrad míšenskému purkrabímu Jindřichu Staršímu z Plavna. Tento muž v roce 1424 zastavil hrad Erkingerovi ze Seinsheimu, který zde držel velkou proti husitskou posádku. I tak ale v roce 1430 husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic hrad oblehl a dobil. Husité si hrad neponechali a pravděpodobně pro ně přestal být hrozbou, jelikož již jen neobléhali a ovládli širé okolí. V roce 1437 prodal Seinsheim zdejší panství svému zeti Matěji Šlikovi z Holíče, který jej postoupil pánům z Plavna.
Když v roce 1495 získali hrad Pluhové z Rabštejna, provedli zde mnoho úprav, jako například úpravy interiéru donjonu, bergrif byl částečně přestavěn do renesanční podoby a donjon byl nově propojen s bergrifem tzv. tabulnicí, což byl sál, který sloužil k reprezentativním účelům a hostinám. Tyto přestavby pak proběhly mezi lety 1502 – 1547. Tento rod pak držel zdejší panství až do roku 1547. Další svou velkou roli sehrál tento hrad během stavovského povstání v roce 1547, kdy se Pluhové z Rabštejna a Šlikové obávali o to, že přijdou o své zisky z těžby a tak se rozhodli postavit císaři Ferdinandu I. Bohužel v roce 1547 byla Česká stavovská hotovost poražena u bitvy u Mühlberka. Díky tomu byl Kašpar Pluh odsouzen k popravě a konfiskaci majetku. Kašpar se zachránil úprkem do Míšně. Císař Ferdinand I. zastavil nejdříve Jindřichu IV. Z Plavna, ale po jeho smrti roku 1554 se o zdejší panství začal starat sám. Již v roce 1558 bylo zdejší panství zastaveno Jindřichu Šlikovi z Holíče. V roce 1573 zastavil zdejší panství Bečovské obci, ale pro to že neměla na placení, jej již v roce 1577 zastavil Šebestiánu Šlikovi z Holíče. Pro své bohatství se stal v roce 1615 majitelem zdejšího panství město Horní Slavkov. Když ve zdejším kraji zuřila třicetiletá válka, tak se držela v Bečově mezi lety 1620 – 1621 stavovská posádka, alepo po bitvě na Bílé hoře bylo bečovské panství za stavovské povstání zkonfiskováno. V roce 1624 zakoupil Bečovské panství císařský sekretář Gerhard Questenberk, který jej osadili císařskou posádkou. Avšak roku 1648 byl hrad generálem Königsmarkem dobit a císařská posádka byla zajata. Questenberkové si hrad udrželi a začali zde budovat obrannou dělovou baštu, která byla v 18. století zakomponována do osmiboké zámecké věže. Ale ještě předtím vypracoval vojenský velitel hradu Jan Lacron plán nového opevnění, ze které bylo vybudována velká bašta nad příkopem. Když zemřel roku 1752 Jan Adam Questenberk celý majetek získal Dominik Ondřej Kaunitz ml., který pro velkou zpustlost původního hradu si nechal v roce 1753 vystavět vedle hradu honosný barokní zámek, který byl vystavěn právě na výše zmíněné dělové baště. V roce 1813 prodal Friedrichu Augustu Beaufro-Spontinu, který sem prchl z revolucí zmítané Francie. Právě za vlády tohoto rodu prošel zámek posledními úpravami, které proběhly mezi lety 1861 – 1865 podle plánů J. Zítka aj. Mockera. Tyto přestavby se dotkli sice celého areálu, ale co se týkalo starého hradu, tak tohot se moc nedotkli. Následně jeho syn Alfred Beaufort-Spontin zakoupil od církve jeden z nejcennějších českých pokladů relikviář sv. Maura. Následně za Alfreda mělo dojít k obrovské přestavbě hradu a zámku, kterou vyprojektoval architekt Josef Zítek, ale pro svou finanční náročnost došlo pouze k úpravě zámecké kaple sv. Petra, která se nachází v zámecké věži. Následně když hrad se zámkem vlastnil Heinrich Georg Beaufort-Spontin, došlo k výstavbě rozsáhlého zámeckého krajinářského parku, kterému se říkalo druhé Průhonice. Když zuřila 2. světová válka, tak tento šlechtický rod spolupracoval s nacistickým Německem, a tak mu byl v roce 1945 zabaven majetek, který připadl státu. Po 2. světové válce sloužil zámek jako škola, ale hrad postupně chátral, následně v roce 1969 získal hrad a zámek plzeňský památkový ústav a tím začali postupné rekonstrukce. Ty vyvrcholily v roce 1996 kdy byl barokní zámek zpřístupněn veřejnosti. Součástí jedné expozice je i vývoj a historie zdejšího pokladu, který byl vykopán v hradní kapli, a to románskému relikviáři sv. Maura, ten je jako zlatý hřeb zde také vystaven.
Zdroj: https://www.zamek-becov.cz/cs/o-arealu/historie
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Miloslav Bělohlávek
Dojmy: Nádherný hrad a zámek s velmi zajímavou prohlídkou a spestřením i pro nejmenší.
