Navštíveno: nenavštíveno
Historie:
Jihovýchodně od Sítin dnes v krajině nenajdete nic, co by na první pohled prozrazovalo, že tu po staletí stával mlýn. A přesto se právě tady kdysi točil Porklův mlýn – místo, které měnilo jména i majitele, ale dlouho zůstávalo pevnou součástí místního hospodářství. Nejstarší doložená zpráva o něm nás zavádí do doby kolem roku 1530. Tehdy byl jeho majitelem Benedikt Trötscher, starosta obce Teplé, který mlýn zdědil po svých předchůdcích.
Po něm převzal mlýn jeho zeť Friedrich Egerer, královský rychtář v Lokti a později hejtman kláštera v Teplé. Ten se nespokojil s tím, co zdědil, a majetek mlýna rozšířil: odkoupil okolní lesy a pole od jakéhosi hospodáře z Rájova. V těchto nejstarších dobách se mlýn jmenoval Dřevěný mlýn, německy Holzmühle, což dobře odpovídá době i prostředí, v němž dřevo a voda určovaly tempo života. Po smrti Fridricha přešel mlýn zásadní změnou – jeho vdova jej přenechala klášteru v Teplé, který jej držel ve vlastnictví od roku 1680. Právě tehdy získal nové jméno: Panský mlýn, německy Herrnmühle.
Později, v období, které prameny nedokážou přesně časově vymezit, převzala mlýn od kláštera rodina Fischbachova z Mnichova. Záznamy však neříkají, zda šlo o prodej, nebo jen o pronájem, což dodnes nechává v příběhu malou mezeru. Jistější je až další krok: roku 1730 mlýn koupil Johann Hanika. Ten ho už výslovně uváděl jako Porklmühle, a tím se v názvu objevuje jméno, které se později stalo pro mlýn určující. Johann Hanika byl ženatý s Katharinou Fisherovou a měli syna Franze Haniku. Franz se oženil s Katharinou Pelletzovou a společně se stali dalšími majiteli, jenže z dalších záznamů vyplývá, že se nakonec odstěhovali na mlýn Holdschickmühle.
Porklův mlýn se v pramenech objevuje i dál. V josefském katastru z roku 1786 je zapsán jako zdejší panský mlýn, který fungoval jako pila. J. G. Sommer pak mlýn v roce 1848 už popisuje jako Porkl, nebo Borklmühle, a přiřazuje jej k obci Sítiny. Na mapách jej navíc najdeme už od josefského mapování z roku 1764, což potvrzuje, že šlo o skutečně starý mlýn s kořeny sahajícími hluboko do středověku. Majitel Porkl, po kterém mlýn získal nové pojmenování, jež se pak přenášelo na další generace až do roku 1945, převzal mlýn někdy v období mezi lety 1800 a 1820.
Posledním majitelem byl Karl Schneider. Mlýn vlastnil od počátku 20. století až do roku 1946, kdy byl i s rodinou odsunut. Mlýn vždy spadal do katastru obce Sítiny a nesl číslo popisné 47. Popisován byl jako mlýn o dvou kolech na nestálé vodě a měl dvě složení: jedno sloužilo k pohonu kamenů na mletí obilí, druhé pohánělo katr na řezání kmenů. Kola měla čtyři metry v průměru. Celé hospodářství se skládalo ze tří stavení a v areálu žilo devět stálých obyvatel, takže nešlo o žádnou samotářskou chalupu, ale o živý, pracující kout krajiny.
Zajímavé je, že mlýn fungoval i po roce 1945. Dostal dokonce nové české jméno „U Langra“. Jenže to trvalo jen krátce – nový mlynář zde vydržel necelé dva roky a pak objekt opustil. Další majitele už mlýn nezískal. Stavení začala chátrat, pomalu se rozpadala a nakonec byla srovnána se zemí v době, kdy tudy vedla stavba nového vodovodu do obce Podhory. A právě tím se uzavřela poslední kapitola: dnes už bohužel přesně nevíme, jak mlýn původně vypadal. Zůstala jen historie, která je na papíře překvapivě bohatá – a v krajině o to tišší.
Zdroj: https://www.slavkovsky-les.cz/mlyna-slavkovskeho-lesa/porkluv-mlyn/
Zdroj: fotografie - https://mapy.com/s/cerezarege
Dojmy: Dříve krásný a zajímavý mlýn, ze kterého se stala jen ruina. Také jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografii.
