Navštíveno: nenavštíveno
Historie: Jihovýchodně od vsi Martinov se kdysi rozprostíral Dolní Mlýn, známý také jako Kleine Rainmühle či Nový mlýn. Jeho počátky sahají do poloviny 18. století, kdy jej kolem roku 1750 založila rodina Schweinitzerových, tehdejší majitelé staršího Horního mlýna. Původně šlo o pilu, kterou však brzy přizpůsobili i mletí obilí, čímž mlýn získal své nové poslání.
Prvním mlynářem Dolního mlýna byl Anton Schweinitzer. V roce 1769 spojil svůj život s Apollonií Görglovou z Pístova, avšak jejich společné štěstí bylo poznamenáno tragédií – všechny tři děti zemřely v raném věku a v roce 1777 odešla i Apollonia. Anton přežil svou rodinu jen o několik let; 1. ledna 1792 podlehl souchotinám. V matrikách je tehdy veden prostě jako mlynář, člověk spjatý se zemí, prací a řekou.
Mlýnské podnikání přešlo na Adalberta Schweinitzera a jeho manželku Franzisku, dceru mlynáře z Podhorního mlýna. Zatímco Adalbert spravoval Dolní mlýn, na Horním mlýně působil po určitou dobu nájemce Josef Fischbach, pocházející z rodu mlynářů v Dřevohryzech. Po Adalbertově smrti připadl Dolní mlýn jeho synovi Maximilianovi, který zprvu spravoval oba mlýny, ale od 30. let 19. století se zaměřil již pouze na Dolní mlýn.
Maximilian, narozený v roce 1802, byl mužem pevně spjatým s krajinou i tradicí. V roce 1832 se oženil s Marií Annou Pfrognerovou, dcerou sedláka z Martinova. V témže roce se jim narodila první dcera Katharina, po ní následovaly další děti – Theresia, Anna, Anton, budoucí mlynář Karl a nejmladší Josef. Mlýn samotný byl tehdy popisován jako dřevěná obdélníková budova s vodním kolem na jižní straně, zasazená v duchu barokní a lidové architektury. K mlýnu patřila také hospodářská budova, později rozšířená o novou pilu a další drobná stavení.
Po Maximilianově smrti v roce 1882 přešel Dolní mlýn na jeho syna Karla. Karel se oženil s Theresiií Lecherovou a jejich rod pokračoval v mlýnské tradici prostřednictvím synů Josefa a Zikmunda. Právě Zikmund Schweinitzer byl posledním majitelem mlýna před dramatickými změnami 20. století.
Ve druhé polovině 19. století prošla usedlost výraznými změnami – jižně od mlýna byla vybudována nová pila, náhon dostal přímější rameno a areál se tak přizpůsobil modernějším potřebám. K roku 1930 byl vodní provoz evidován už jen jako pila.
Po druhé světové válce zasáhl mlýn stejný osud jako mnohá jiná místa po odsunu původního obyvatelstva. Mlýn nebyl nikdy plně dosídlen, většina budov postupně chátrala a byla zbořena. Do dnešních dnů přežilo pouze drobné stavení, které bylo přetvořeno na rekreační objekt – tichý stín zašlé slávy kdysi živého mlýnského dvora, který býval srdcem této části krajiny.
Zdroj: https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/10856-dolni-mlyn-untere-kleine-rainmuhle-neumuhle
Zdroj fotografie: https://mapy.cz/s/hemugobaha
Dojmy: Historicky zajímavý mlýn, který se ale bohužel dodnes v podstatě nedochoval.