Navštíveno: nenavštíveno
Historie: Na přelomu 50. a 60. let 20. století se na jihovýchodním okraji centra Chebu zrodil architektonický skvost poválečného období – železniční stanice Cheb. Postavena v letech 1958–1962 podle plánů významného architekta Josefa Dandy, nahradila původní secesní nádraží, které padlo za oběť druhé světové válce. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších poválečných staveb ve městě, která dodnes uchvacuje svou monumentalitou a promyšleným designem.
Josef Danda (1906–1999) se v poválečném Československu specializoval na dopravní stavby, především železniční. Mezi jeho stěžejní díla 50. let patří novostavby nádražních budov v Klatovech, Chebu a Pardubicích, které vznikly na místech za války zničených výpravních budov.
Komplex chebského nádraží se skládá z výškové výpravní budovy, dvou bočních patrových budov, podchodu k nástupištím a tří nástupišť. Dvě z nich jsou ostrovní a samostatně krytá, což bylo na svou dobu inovativním řešením. Spolu s velkoryse pojatým přednádražním prostorem – dnes již značně pozměněným oproti původní koncepci – představuje nádraží významný urbanistický prvek a tvoří důležitý komunikační uzel města.
Budova je vynikajícím příkladem poválečné veřejné stavby, doplněné řadou uměleckořemeslných prvků a uměleckých děl ovlivněných tzv. bruselským stylem. Na výzdobě nádraží se podíleli celorepublikově uznávaní umělci: vitráž vytvořil Zdeněk Holub, kovový emblém Jaroslav Šajn, mozaiky Jaroslav Moravec a V. S. Krumpachová, kovovou plastiku Hugo Demartini a stěny z ohýbaného skla Benjamin Hejlek a Jan Štibych. Tyto umělecké prvky dodávají budově jedinečnou atmosféru a činí z ní nejen dopravní uzel, ale i galerii umění pod širým nebem.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/areal-zeleznicni-stanice-cheb-14232252
Zdroj fotografií: https://mapy.cz/s/fanekutube
Dojmy: Zajímavé nádraží, které jsem nenafotil, a tak jsem si dovolil zapůjčit jeho fotografie.
