Navštíveno: nenavštíveno
Historie: Na počátku 20. století se v Chebu začala psát významná kapitola energetické historie města. V roce 1910 udělila chebská městská obec společnosti A.E.G. Union, elektrárenské firmě sídlící ve Vídni, koncesi na výstavbu a provozování elektrárny. Stavba začala v létě téhož roku a postupovala tak rychle, že už v létě 1911 byla elektrárna uvedena do provozu.
Již během jednání o výstavbě elektrárny přicházely dotazy ohledně dodávky elektřiny mimo město. A.E.G. Union se proto rozhodla postavit v Chebu elektrárnu pro dálkové přenosy. Zvláštní zájem projevilo bavorské město Waldsassen, vzdálené 14 km od Chebu, které se stalo prvním mimoměstským odběratelem elektřiny z chebské elektrárny. Samotný Cheb, tehdy okresní a krajské město s přibližně 28 000 obyvateli, byl hlavním odběratelem elektrického proudu.
Elektrárna byla postavena pod Zlatým vrchem, na území dnešní části Slapany, na pozemku města. Byla považována za vzorový závod s moderní technikou, kde byly využity nejnovější technologie pro úsporný a efektivní provoz a maximální bezpečnost. Hnacími stroji byly dvě turbínová dynama A.E.G., každé o výkonu 550 koňských sil. Tyto turbíny byly poháněny párou ze dvou kotlů systému Borsig, každý s výhřevnou plochou 200 m², pracující pod tlakem 15 atmosfér a s přehřátím na 350 °C.
Turbodynama dodávala trojfázový střídavý proud o napětí 5 000 voltů, který byl v hlavní rozvodně rozdělován podle jednotlivých přívodů pro chebskou městskou síť a mimoměstské odběratele. Rozvodna byla vybavena bezpečnostními a vypínacími zařízeními a samočinnými regulátory napětí, které udržovaly stabilní úroveň proudu.
Chebská městská síť měla dva hlavní přívody a 16 transformačních stanic, kde se napětí 5 000 voltů transformovalo na 208/12 voltů. Tyto stanice byly rozmístěny po městě podle spotřeby elektřiny. Elektrické osvětlení bylo zpočátku omezeno na hlavní ulice a náměstí, kde bylo instalováno celkem 24 intenzivních obloukových světel.
Pro dodávky mimo město byly plánovány dva vysokonapěťové kabely. První vedl do obce Podhradí, vzdálené asi 6 km, kde se proud transformoval na nižší napětí a odtud pokračoval do bavorského Waldsassenu.
Elektrárna byla postupně rozšiřována a modernizována. Dodávala elektřinu nejen Chebu, ale také Františkovým Lázním a dalším obcím na Chebsku. Města Cheb a Františkovy Lázně dostávala proud o napětí 5 kV, zatímco venkovská síť byla zásobována napětím 20 kV. Elektrárna rovněž provozovala malou vodní elektrárnu v Podhradí.
Chebská parní elektrárna měla výkon 1 100 kW a doplňovala ji vodní elektrárna s výkonem 102 kW. Síť vysokého napětí měřila 44 km a zásobovala 26 obcí a několik průmyslových podniků. Elektrárna dodávala proud pro chebské nádraží prostřednictvím rtuťového usměrňovače s parametry 2 x 250 A, 250 V. Část elektřiny odebírala z ašské elektrárny a bavorské elektrárny v Bayreuthu.
Ročně elektrárna spotřebovala 4 000 tun falknovského hnědého uhlí, které spalovala ve dvou kotlích Borsig s pohyblivými rošty. Elektrickou energii vyráběly dva generátory A.E.G. z roku 1910 s výkonem 360 kW. Transformátor v rozvodně měl výkon 1 785 kVA.
Bohužel, 8. dubna 1945 byla elektrárna zničena americkým náletem a po válce zůstala jen poškozeným torzem. Po druhé světové válce byla dostavěna do nynější podoby a přestala sloužit jako tepelná elektrárna.
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/tepelna-elektrarna-23960189
Zdroj: http://encyklopedie.cheb.cz/cz/encyklopedie/elektrarna#enc_info
Zdroj fotografie: https://mapy.cz/s/lofuvohuke
Dojmy: Jednoduchá patrová zděná stavba, která na první pohled vypadá, že se jedná o nějakou modernější fabriku, než o něco historického.
