Kostelní Bříza - pomník obětem 1. světové války býv. Horní Žitná

Informace

Navštíveno: 9. 3. 2017

Historie: Jméno obce Žitná nepochází z pěstování žita, ale z původního německého Rokkendorf, což přibližně znamená ves Rockeových lidí. Dle původních starousedlíků byla teorie vzniku tohoto jména poněkud jiná, a to taková že původní název byl odvozen od slova Spinnrocken, čili bavlněná sukně.

První písemná zmínka o obci pochází z Leuchtenberských lenních knih z roku 1360, kdy je majitelem tří zdejších dvorů Humprecht z Kynžvartu. Následně roku 1390 byla vesnice Žitná pronajata pánům Vuslovy z Hartenberka a Albrechtu Planknerovy sídlícímu na Mokřinách. Roku 1525 ve Šlikovském urbáři je uvedeno, že tou dobou vesnici vlastní Jošt z Hlavna, Michal z Wirsperka a Jeroným ze Štampachu. Následně roku 1538 majetek přešel na Jindřicha, hradního pána z Míšně a od něj roku 1542 jej kupuje Jeroným Šlik. Další zmínka je až roce 1584, kdy se jako majitel objevuje Albrecht z Weischlitzu, který se psal jako pán na Kamenici a žitné. Následně patřila ves od roku 1568 Janu Kryštofovi z Hlavna.

V roce 1654 je uvedená jako majitelka žitné jeho dcera. V té době zde na Panském statku byl také malý pivovar. V roce 1671 koupil ves Jiří Adam Junker z Ober-Komenreithu, pán na Milíkově a bývalý purkmistr Chebu, ten následně panství přenechal své vdově, která jej roku 1675 prodala hraběti Janu Hartwigovi z Nosticu. V roce 1684 přešlo zboží koupí na Julia Ferdinanda z Plankenheimu, který jej ihned následně roku 1690 prodal Barboře z Perglasu. Po ní roku 1730 zdědila ves její dcera Maria Eleonora, provdaná svobodná paní z Wildsteinu. V roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto majetku, který nakonec koupil Arnošt z Bigato. Když jeho syn v roce 1812 zemřel jako bezdětný, uvedl ve svém testamentu, že zdědí jeho majetek Antonín Karel Josef z Junckerů, pod podmínkou že své jméno rozšíří o von Bigato. Po Antonínovi zdědil roku 1821 majetek královský bavorský komoří Clemens svobodný pán z Junker-Bigato.

V té době v obci žitné bylo 74 domů a měla 574 obyvatel, dále zde je uváděno, že zde bylo asi 27 židovských rodin, vlastní škola, pivovar a vinopalna, které byli připojeny k zámečku, dále zde byla hospoda, a nedaleko stála panská Myslivna. Lidé se tou dobou živily drobný hospodařením, chovem dobytka, dřevařstvím a pálením dřevěného uhlí, přádelnictvím a podomním obchodem. Na počátku 20. století zde nebyl žádný doktor, a tak lidé museli chodit do Kynžvartu. Když přišla 1. světová válka, celkem ve vesnici padlo 22 obyvatel obce, což bylo v tehdejší době 5%všech obyvatel. Následně byl vztyčen památník obětem 1. světové války, který stál naproti soše sv. Antonína Paduánského. Bohužel pomník je jediná věc která se dochovala v celé vesnici Žitná. Je to nahrubo otesaný, vztyčenený vysoký kámen, ve kterém jsou otvory na umístění desek se jmény padlých a textem, ale ty už se bohužel nedochovaly, stejně jako zbytek vesnice a památek, které se zde nacházely. Po 2. světové válce, totiž došlo k odsunu německého obyvatelstva a následně vznikl vojenský sektor. Během existence vojenského sektoru, až do roku 1954 sloužila vesnice Žitná, stejně jako mnoho dalších vesnic, jako střelnice a cvičné území vojákům, které mohli v klidu likvidovat.

Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/horni-a-dolni-zitna/

Dojmy: Jediná věc po zůstala po celkem malebné vesnici.

Mapa

Fotografie

IMG_9859
IMG_9857