Kostelní bříza - pomník obětem 1. světové války býv. Horní Žitná

Informace

Navštíveno: 9. 3. 2017

Historie: Jméno obce Žitná nepochází z pěstování žita, ale z původního německého Rokkendorf, což přibližně znamená ves Rockeových lidí. Dle původních starousedlíků byla teorie vzniku tohoto jména poněkud jiná, a to taková že původní název byl odvozen od slova Spinnrocken, čili bavlněná sukně.

První písemná zmínka o obci pochází z Leuchtenberských lenních knih z roku 1360, kdy je majitelem tří zdejších dvorů Humprecht z Kynžvartu. Následně roku 1390 byla vesnice Žitná pronajata pánům Vuslovy z Hartenberka a Albrechtu Planknerovy sídlícímu na Mokřinách. Roku 1525 ve Šlikovském urbáři je uvedeno, že tou dobou vesnici vlastní Jošt z Hlavna, Michal z Wirsperka a Jeroným ze Štampachu. Následně roku 1538 majetek přešel na Jindřicha, hradního pána z Míšně a od něj roku 1542 jej kupuje Jeroným Šlik. Další zmínka je až roce 1584, kdy se jako majitel objevuje Albrecht z Weischlitzu, který se psal jako pán na Kamenici a žitné. Následně patřila ves od roku 1568 Janu Kryštofovi z Hlavna.

V roce 1654 je uvedená jako majitelka žitné jeho dcera. V té době zde na Panském statku byl také malý pivovar. V roce 1671 koupil ves Jiří Adam Junker z Ober-Komenreithu, pán na Milíkově a bývalý purkmistr Chebu, ten následně panství přenechal své vdově, která jej roku 1675 prodala hraběti Janu Hartwigovi z Nosticu. V roce 1684 přešlo zboží koupí na Julia Ferdinanda z Plankenheimu, který jej ihned následně roku 1690 prodal Barboře z Perglasu. Po ní roku 1730 zdědila ves její dcera Maria Eleonora, provdaná svobodná paní z Wildsteinu. V roce 1756 došlo k veřejné dražbě tohoto majetku, který nakonec koupil Arnošt z Bigato. Když jeho syn v roce 1812 zemřel jako bezdětný, uvedl ve svém testamentu, že zdědí jeho majetek Antonín Karel Josef z Junckerů, pod podmínkou že své jméno rozšíří o von Bigato. Po Antonínovi zdědil roku 1821 majetek královský bavorský komoří Clemens svobodný pán z Junker-Bigato.

V té době v obci žitné bylo 74 domů a měla 574 obyvatel, dále zde je uváděno, že zde bylo asi 27 židovských rodin, vlastní škola, pivovar a vinopalna, které byli připojeny k zámečku, dále zde byla hospoda, a nedaleko stála panská Myslivna. Lidé se tou dobou živily drobný hospodařením, chovem dobytka, dřevařstvím a pálením dřevěného uhlí, přádelnictvím a podomním obchodem. Na počátku 20. století zde nebyl žádný doktor, a tak lidé museli chodit do Kynžvartu. Když přišla 1. světová válka, celkem ve vesnici padlo 22 obyvatel obce, což bylo v tehdejší době 5%všech obyvatel. Následně byl pravděpodobně ve 20. či 30. letech 20. století vztyčen památník obětem 1. světové války, který stál naproti soše sv. Antonína Paduánského. Bohužel pomník je jediná věc která se dochovala v celé vesnici Žitná. Je to nahrubo otesaný, vztyčenený vysoký kámen, ve kterém jsou otvory na umístění desek se jmény padlých a textem, ale ty už se bohužel nedochovaly jelikož byly někdy v období mezi lety 1945 až 1980 zničeny, stejně jako zbytek vesnice a památek, které se zde nacházely. Po 2. světové válce, totiž došlo k odsunu německého obyvatelstva a následně vznikl vojenský sektor. Během existence vojenského sektoru, až do roku 1954 sloužila vesnice Žitná, stejně jako mnoho dalších vesnic, jako střelnice a cvičné území vojákům, které mohli v klidu likvidovat.

Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/horni-a-dolni-zitna/

Dojmy: Jediná věc po zůstala po celkem malebné vesnici.

Mapa

a

Fotografie

×