Arnoltov

Informace

Navštíveno: 25. 2. 2017

Historie: Německá kolonizační vesnice Arnoltov se nachází v krásné ale výrazně členitém terénu. Kolem ní prochází hlavní silniční tepna spojující Cheb s prahou, ale také se zde line malá silnička, která vede do Kostelní břízy. Nejvýraznější památkou vesnice Arnoltov je asi pak zámek, který se později stal hostincem a nese jméno Spiegel (špígl).

Nejstarší písemná zmínka o Arnoltovu se nachází v lenních knihách bavorského význačného rodu Leuchtenbergů z roku 1360, kde se tato vesnice uvání jako Arnolczgrün. Další záznam se objevuje až v roce 1492 ve farních archívech a to pod jménem Arnoltsgrun. Dále existuje zachycené pojmenování z roku 1651 jako Arnezgrun. Dnešní podoba jména se ustálila až v roce 1923, kdy byl přija český název této vsi.

Jméno Arnitzgrün se vysvětluje a překládá jako Arnoltova novina, čímž se myslí vymícená a obdělaná půda, která patřila Arnoltovi.

Nejstarší zápis udává že ves patřila roku 1360 velmi bohatému a mocnému bavorskému rodu Leuchtenbekrů, který tady konec konců patřila většina vesnic, zároveň jsou i nejstaršími známímy majteli této vesnice. Další zápis je z roku 1479, který uvádí že jistý Pán Kager von Stampach zde vlastní 3 herberky (což byli cechovní útulky pro vandrující tovariše) dálšími majiteli staveních pak byli hospodáři: Christoff, Breull, Preunl, Seidl, Nicol Theussinger, Seytz a Christl Theussinger.

Ve Šlikovském urbáři z roku 1525 jsou pak uvedení další majitelé zdejší vesnice a blízkého okolí. Největší dvorec který patřil k vesnici samozřejmě spadal pod město Loket a vlastnil ho jistý muž jménem Preunll. Dalším velkým vlastníkem byl šlechtic Englhart Štampach-Steinbach, který vlastnil v letech 1517 - 1553 dva celé dvory, tři poloviny dvorů a tři chalupy. Tato významná lokální šlechta vlastnila toho také mnoho po okolí, např. výše jmenovaný vlastnil vté době také Kostelní břízu. Jeho příbuzný Jeroným Štampach pán krásné lípy a žitné pak zde vlastnil jednu polovinu dvoru, z čehož vyplívá že celá vesnice se skládala ze 3. dvorů, 4. polovičních dvorů a 3. chalub, což byli výše zmiňované herberky.

V 2. polovině 16. století a 1. polovině 17. století, tedy v době bělohorské se majitelé střídali jako na běžcím páse a tudíž jejich vztahy jsou dodnes více méně záhadou. V roce 1633 byl majitelem Arnoltova jistný šlechtic Jan Winkler z Heimfeldu na Arnoltově, který současně vlastnil i v té době kostelní břízu. Bohužel se ale účastnil protihabsburského povstání, které bylo nakonec rozdrceno a když došlo na lámání chleba a rozdávání trestů, tak zatím co ostatním šlechticům bylo zabaveno panství tak Janovi nebylo jelikož jeho majetek byl tak zanedbatelný, že nestál za řeč. Když císař dne 9. června 1628 rozdával milosti, byla poskytnuta i našemu Janovi, a dokonce což byl zázrak mu byla odpuštěna pokuta, ale i když bylo nevýslovné štěstí že Jan na to více méně nedoplatil, tak mu to bylo jedno. Dál odmítal přijmout katolickou výru, což byla věc která se v té době již neodpouštěla.

Nedlouho poté přesněji v roce 1631 opět vpadly luteránští sasové do čech, mezitím se stal pánem Arnoltova další člen rodu Winklerů, jménem Vilém. Ten se přiklonil na stranu sasů a bojoval proti Habsburkům kteří prováděli katolizaci. Vilém již tolik štěstí jako Jan neměl a byl souzen a v roce 1633 o svůj všechen majetek přišel.

Zabraný Arnoltov měl získat katolický vůdce Albrecht z Valdštejna, za symbolickou cenu 8000 zlatých, za zásluhy v boji proti protestantům. Bohužel ale nedlouho poté byl zavražděn v Chebu a nestačil celkovou sumu zaplatit a díky tomu ji zůstal dlužen.

Dalším zýpisem o vlastnictví Arnoltoval je zápis roku 1650 kdy je zde uváděn Thanner z Chebu. Ale o čtyři roky roky později tzn. v roce 1654 objevuje v berní rule (kniha, která obsahuje veškeré daňové obvody) záhadně jako majitel Arnoltova Vilém Winkler z Heimfeldu. Jak, a nebo proč jej získal původní majitel je dodnes záhadou. Tuto informaci pak potvrzuje zápis z roku 1655, kde je uváděn jako majitel panského sídla.

Což by znamenalo že zámeček stál ještě před tímto datem. V roce 1660 je uváděna jako majitelka panství Anna Marie Winklerová, která se jej pokoušela dne 3. března 1660 prodat za 9 000 zlatých Janu Ondřejovi z Milachu. Kupní cena ale pravděpodobně nebyla celá zaplacená, jelikož v roce 1684 se Anna dožadovala zaplacení zbylé částky.

Dluh byl pravděpodobně splacen, jelikož jako další majitelkou je Anna Barbora z Millachu. Po ní získal majetek její syn Václav z Millachu, ale ten měl rád válčení a to se mu nakonec stalo osudné. Po jeho smrti si Anna Barbora vyžádala jeho poslední vůli a majetek připadl jejím synům: Jana Kazimíra, Ferninanda, Jiří Vojtěch a Volfgang Leopold z Millachu.

Bratři zpočátku vládli společně, ale spory postupně narůstaly až to vyvrcholilo a dne 24. září 1719 uzavřeli kupní smlouvu s Kateřinou Barbarou Perglánovou z Perglasu rozenou von Zedwitz (Citice) a panství ji za 19 600 zlatých prodali. Tou dobou Kateřina vlastnila i nedalekou Malou Šitboř a tímto krokem se její panství zvětšilo.

Kateřina se moc o Arnoltov nestarala a spíše pečovala o Malou Šitboř. Z tohoto důvodu dne 26. dubna 1723 prodala za cenu 24 000 zlatých Arnoltov svému zeti Karlu Kryštofovy z Wildensteinu, který si vzal její dceru. Jelikož však v té době měla Malá Šitboř větší hodnotu nežli Arnoltov Karel toužil po ní a proto se rozhodl že dne 8. listopadu 1727 prodal Arnoltov za 27 500 zlatých Mořici z Cavenaghu.

Arnolto se na nějakou dobu stal sídlem rodu z Cavenaghu, samotný Mořic tam žil do čtyřicátých let 18. století. Roku 1744 však náhle Mořic zemřel a jeho panství zdědili jeho tři dcery: Felicita, Kristina a Marie Anna. Všechny 3 si rozdělili panství rovným dílem smlouvou z 24. dubna 1748 a vládli zde společně. Když pak Kristýna zemřela, tak se roku 1750 domluvily a prodali Arnoltov za cenu 26 000 zlatých Janu Františku z Turby (*1720), ten byl tehdejším pánem kostelní břízy, a tak se obě panství spojila v jedno a vyvíjela se ruku v ruce.

Jan František z Turby zemřel 14. ledna 1772 všechen majetek díky tomu získala jeho jediná dcera jménem Clarissa z Turby provdaná Lamoth. Té majetek moc dlouho nevydržel a prodala ho své matce Marii Anně z Turby rozené Rodovské z Hustiřan. ta se podruhé provdala a vzala si dne 10. března 1774 Karla Lebrechta Konráda ze Spiegelu (1731 - 1805), který se věnoval vojenské kariéře nejdříve jako císařský důstojník a nakonec i jako Generálmajor. Když nakonec zemřel veškeré jeho statky připadly jeho synu Karlovi ze Spieglu. Někdy tou dobou byl v obci dokonce i krátkou dobu pivovar, který měl výtoč 63 sudů piva a také mlýn a ovčín. V polovině 17. století již se o něm nikdo nezmiňuje, takže pivo asi nebylo moc dobré a skončil. Tou dobou měla vesnice 17 domů obydlených a 3 domy pusté, což se ale postupně změnilo a v roce 1775 zde již bylo domů 36, což bylo tou dobou srovnatelné s Kostelní břízou. V 2 polovině 18. století v celém tomto kraji probíhala silná katolizace, ale i přes to zde bylo mnoho tajných nekatolíků. Než Karel ze Spiegelu získal panství, tak musel čekat na nabytí plnoletosti a díky tomuto prodlení jej získal až dne 20. června 1816, sice jej neměl dlouho jelikož dne 4. června 1835 zemřel.

Dalším mezníkem této vsi byla výstavba císařské silnice v roce 1830, kde díky tomu v roce 1834 nechal postavit svobodný pán Karl von Spiegel velké stavení. Karel byl 8. února 1815 povýšen do panského stavu, což jej popohnalo a dal se do díla. Na místě bývalého poplužního dvora vyrostlo jednopatrové klasicisní šlechtické sídlo, které převzalo po svém majiteli jméno Spiegel.

Dne 19. srpna roku 1832 byli pozemky Arnoltova prodány svobodnému pánu Bohumilu Henneberg-Spiegel. Nedlouho poté kostelní břízu a Arnoltov koupila 8. prosince 1846 baronka Františka z Ausbergu rozená Henneberg-Spiegel. Nasledující majitel byl její syn svobodný pán Karel Henneberg-Spiegel (+1894), který majetek převzal v roce 1841. Ten se oženil se svobodnou paní Otýlií Hurmfederovou z Oppenweileru, která mu porodila dceru Marii Henn (1860-1913). Jak šel čas a jejich dcera vyrostla tak si ve věku 22 let v roce 1882 provdala za c. a k. plukovníka Viktora svobodného pána z Kopalů (1836-1892).

Karel Henneberg – Spiegel prodal své pozemky 18. prosince 1846 své sestře Františce hraběnce z Ausberka (+1901), která si vzala Josefa Ausberka (1795-1857). Díky tomu že Františka se stala hraběnkou Hřebenů a Lesné, tak se všechny majetky spojily v jeden.

Následovníkem byl Bohumil svobodný pán z Hennebergu-Spieglu mladší, který vlastnil majetek v letech 1872 - 1899. Vzal si za ženu Arnoštku svobodnou paní Hennerberg - Spiegel rozenou svobodnou paní z kopalů, která byla dcerou plukovníka Karla Kopala a Terezie ze Spieglu.

Po smrti Bohumila z Hennebergu – Spiegelu získala majetek Arnoštka, která jej vlastnila v letech 1899 - 1915, kdy následně 15. 9. 1915 zemřela. Majetek získal její zeť Dr. Jur. Viktor von Brandt - Kopal von Santa Lucia, c. a k. rytmistr, ten byl posledním majitelem panství jelikož v roce 1946 byl nucen emigrovat do Rakouska, kde 17. září 1959 umírá ve městě Litschau.

Se vzrůstající dopravou se ze zámečku stal v druhé polovině 19. století zájezdní hostinec a tím byl dokud nebyla dokončena výstavba buštěhradské dráhy, následovně zájem o ubytování opadl. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a do současnosti více méně neustále chátrá. Poblíž zámku vyrostl hostinec U Zlatého Zrcadla, který využíval polohy, a nakonec také zanikl.

V 18. století v Tereziánském katastru bylo uvedeno že se v arnoltově nacházelo 20 hospodářů, ale z toho byli jen 3 sedláci, jelikož je zde trochu drsnější podnebý. V 19. století zde byli pokusy o pěstování chmele, ale nakonec se od toho také odstoupilo.

První zmínka o židovské obci pochází z roku 1664. Roku 1724 byl vyhotoven seznam židovského obyvatelstva, tím se zjistilo že zde žily 4 rodiny s 22 obyvately. V 2. polovině 18. století byl obrovský nárůst židovské populace díky několika povolením, tou dobou vznikl i židovský hřbitov nad vesnicí, který byl v roce 1847 na 1460 metrů čtverečních. Hřbitov stále patřil šlechtě a židé platily za to nájemné. Židé se zde živily tak jak bylo zvykem... obcchodem. V první polovině 19. století bylo spočítáno již 20 rodin a dalších 13 židovských rodin bylo v Kostelní Bříze.

Židovská obec měla v č. p. 39b svou školu a v čp. 41 měli modlitebnu. Na židovskou populaci zbyla jediná památka a to malý zarostlý hřbitov na vrchu nad vesnicí. V roce 1870 se přestalo pohřbívat na židovském hřbitově, v roce 1877 byla zrušena budova s modlitebnou a v roce 1890 při sčítání lidu již zde nežil ani jeden židovského vyznání. Do dnes se dochovala kniha židovských sňatků a pohřbů a je v ní poslední zápis z roku 1868, což je rok o kterém si historiici myslí že přestala fungovat zdejší židovská komunita.

Další informaci o obci se dochovali ve zprávě Johanna Gottfrieda Sommera v jeho zprávě z roku 1847, ve které uvádí že se zde nacházelo 58 domů s 345 obyvateli, menší kartounka, panský dvůr, ovčín, dvě hospody a panskou myslivnu. Nedaleko od tud poblíž potoku velká libava byl Finkův mlýn, (Finkenmühle), který sloužil jako pila a také jako hostinec.

Ve vesnici byla také škola, o které jsou první zmínky v první polovině 19. století, tou dobou se stěhovala od stavení ke stavení. Následně byla jedna světnice upravena jako třída. v roce 1860 bylo jedno stavení zakoupeno obcí a použito jako škola. A nakonec v roce 1895 byla vybudována škola nová, ve které se prvním učitelem stal Franz Josef Kohler, který se přistěhoval z nové role.

Během období první republiky bylo v obci hlášeno 67 domů a téměř 400 obyvatel, dvoutřídní škola ve které bylo přibližně 50 žáků, jeden mlýn s pilou, další mlýn na výrobu došek a dřevěné vlny, pět hospod, panská cihelna a řada živností a řemesel.

Zemědělství zde bylo nedostatečné tou dobou a dokázalo uživit jen část obce, ostatní proto byli nuceni docházet do textilky v Libavském údolí, do dolů v okolí Tisové a Dolního rychnova a do sklárny v dolním rychnově. V roce 1893 zde byl zřízen sociálně demokratický vzdělávací spolek Fortschritt (pokrok), kterého bylo asi 30 členů. Další spolky začali vznikat v průběhu 20. století. Ve své době byl Arnoltov velmi velkou vesnicí, přesto stejně spadala pod správu Kostelní břízy. Teprve v roce 1882 se arnoltov po velmi dlouhé době osamostatnil, jen aby se za krátko v roce 1948 stal součástí Březové, následně v roce 1954 opět součástí kostelní břízy, a nakonec v roce 1976 připojen i s kostelní břízou k Březové, kde zůstal do součastnosti.

Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/arnoltov/

Dojmy: Pěkná klidná vesnička, která je jakoby branou do historie tohoto kouzelného kraje.

Mapa

Památky a zajímavosti

IMG_9478
IMG_9925
IMG_9928
IMG_9934
IMG_6278
IMG_9940
IMG_6265
IMG_9494
IMG_9439