Arnoltov - pomník obětem 1. světové války býv. Studánka

Informace

Navštíveno: 9. 3. 2017

Historie: Malá kolonizační vesnička, jejíž jméno znamenalo oblast u pěkné studánky. Jelikož slovo Brunen je ve staroněmčině jak studánka, tak pramen. Jaké místo a u jaké studánky bylo krásné, to již dnes asi nezjistíme.

Od svého vytvoření spadala Studánka do panství Kynšperku. První zmínka pochází z roku 1370 z Leuchtenberské lenní knihy, kde je Studánka uvedena jako Schönbrunn. V roce 1525 ji Loketský urbář zapisuje jako Schonbrun a v roce 1542 je zapsána jako Schönbrunn. Z léta páně 1600 je uvedena jako Schonbrun a v roce 1630 je zapsána jako Schönbrun. V publikaci Mappa chorographica totius regni Bohamiae exhib. z roku 1720 je zakreslena jako Schönbrunn. Až jsme se dostali do 2. světové války, kdy po jejím konci bylo jako u mnoha jiných vsí problém, jak ji vlastně pojmenovat. Navrhovali se tyto jména: Krásná Studánka, okresní pedagogická komise navrhovala Šumnou a tehdejší vojenský útvar zase Studničky. Nakonec ale naštěstí padl výběr na jméno Studánka.

Jak jsem již zmínil nejstarší zmínka je z Leuchtenberské lenní knihy, jelikož mnoho vesnic zde bylo majetkem tohoto rodu. Další zmínka je z 1311 kde popsán jakýsi Tuto ze Schonprunu, který se stal soudcem v Chebu.

Ve Šlikovském urbáři je uveden popis majetku obce, který se skládal ze 4. celých dvorů a 8. polovičních dvorů, tou dobou spadala Studánka pod správu Mostova.

V následujících letech získal majetek Studánky šlechtic Jaroslav Hoffmann z Münchhofenu (Mírová) na zámku Steinhof (Kamenný dvůr). K jeho jmění tehdy patřily také vesnice Dvorečky a Libava. Bohužel Hoffmann byl věrný luterán, a tak se rozhodl připojit se k protikatolické lize, která jak víme u Bílé hory prohrála. Takže Hoffmann byl nucen prchnout a jeho celý majetek stejně tak, jako majetek Kynšperka propadl fiskusu. V roce 1630 pak tyto statky z fiskusu kupuje pět bratrů Metternichů, a to byli tito: Karl, Emerich, Johann Reinhard, Wilhelm a Lothar. Těchto pět majitelů se následně objevuje v berní rule z roku 1654, kde jsou uvedeni jako majitelé Studánky. Tou dobou se nacházelo ve studánce 17 domů s 96 obyvateli a dvěma mlýny.

Metternichové vlastnili studánku až do roku 1726. Tehdy jistý svobodný pán z Waterfordu zakoupil celé panství. Ale již v roce 1757 získali panství rod Sitzendorfů, jak je uváděno v tereziánském katastru, stejně jako obsah obce, který obsahoval 18 domů. Tou dobou se lidé živily obilím, ale již také pěstovali chmel, přebytky samozřejmě prodávali v Sokolově. Další obyvatelé pracovali v lesích, také tu byl jeden kovář a forman a jak bylo zvykem oba malým nebo skoro žádným výdělkem. Zapsány jsou tu také dva mlýny, jeden sloužil jako pila, a druhý který měl dvě kola sloužil jako mlýn na obilí, u toho je uvedeno že jej roku 1725 koupil jistý mlynář z Kynšperku za 30 zlatých.

Následovně v roce 1840 získal celé panství Augus Eusebian Haase a jeho choť. Také se zde objevuje zmínka o jednotřídní škole, kam chodí 45 dětí.

Topograf Sommer ve svých seznamech z roku 1847 uvedl počet stavení ve studánce 43 a k tomu 320 obyvatel, dále zde byla škola, hospoda a nedaleký lesní úřad. Tou dobou patřila Studánka farou ke Smrkovci. Ještě ve studánce uvedl dva mlýny, jeden sloužil jako pila – Hallermühle, druhý sloužil jako mlýn – Pantmühle, ale přibyl tu mlýn třetí, který nazývá Brettmühle, ale pravděpodobně se jednalo o mlýn Schneidmühle.

V roce 1850 většina obcí získala samostatnost, Studánka ale měla bohužel smůlu. Nakonec se jí však samostatnost podařilo získat v roce 1886 a udržela si ji až do roku 1945. V době kolem 2. poloviny 19. století je zde uváděno 46 domů a 285 obyvatel a všichni to byli Němci.

V Německé vlastivědě z roku 1898 je uvedeno že zde stojí 48 domů a je zde 242 obyvatel, kteří se živý především zemědělstvím, lesnictvím anebo za prací dochází do jiných vesnic.

Po konci 2. světové války a odsunu německého obyvatelstva zůstala obec neobydlena, protože začala spadat do vojenského prostoru. Teprve když byl vojenský prostor ukončen v roce 1954 byla připojena k vesnici Kostelní Bříza.

Ihned po konci vojenského prostoru převzali okolí vesnice Sdružené zemědělské a lesní závody Kynžvart. A vybudovali zde 400 hektarovou oboru pro daňky a muflony, která tu stojí dodnes.

V současné době se z vesnice nedochovalo téměř nic, jen jeden domek ve spodní části vsi, pomník obětem 1. světové války a bývalí návesní rybníček, který je dnes prázdný a zarostlý stromy a křovím. Sem tam se dá narazit i na zbytek sklepu. Po skončení vojenského sektoru totiž vojáci srovnaly všechny domy se zemí.

Jediná dochovaná památka je pomník obětem 1. světové války, což je velký otesaný kámen, který měl na sobě umístěnou pamětní desku, která se samozřejmě časem rozpadla. Pomník byl původně povalen, ale místním nadšencům se jej podařilo znovu vztyčit v původním centru vesnice.

Málo kdo ví že vesnice nestála podél hlavní silnice, ale vedle u pomníku doleva a poté mezi mohutné stromy a nahoru do stráně, následně se na vrcholu kopce napojovala na dnešní silnici. Mezi stromy jsou stále patrné základy několika domů a statků, i když již ne tak dobře. Tato oblast je naštěstí málo známá hledačům pokladům, takže tu není rozvrtaná půda, ale možná i za to může stádo krav, které se pravidelně pase na území bývalé obce.

Zdroj: http://www.slavkovsky-les.cz/obce-slavkovskeho-lesa/studanka/

Dojmy: Tento starý a sešlý pomník je jediná věc, která připomíná že tu kdysi něco stálo.

Mapa

a

Fotografie

×
„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich