Navštíveno: 22. 8. 2020
Historie: Hradiště Lhota-Točná, obecně i když nesprávně nazývané hradiště Závist, bylo největší keltské oppidum v Čechách. Nacházelo se na kopcích po obou stranách Břežanského údolí na pravém břehu Vltavy při dnešním jižním okraji Prahy. Jeho pozůstatky jsou chráněny od roku 1989 jako národní kulturní památka čís. 163. Plošina nad dnešní Zbraslaví byla osídlena už od doby bronzové, kdy mělo ve své době zdejší opevnění rozlohu 60 ha, dále na přelomu doby halštatské a doby laténské v první polovině 6. století př. n. l., kdy se ve střední části vrchu usídlili první Keltové, a posléze v 2. a 1. století př. n. l.. Zdejší podmínky byly pro výběr opevněného sídla optimální – dobrá geografická poloha, úrodná půda, významná obchodní stezka, naleziště zlata. Nejstarší osídlení a následné opevnění obklopovalo především temeno návrší a mělo rozlohu přibližně 27 ha. Opevnění se skládalo především z takzvaných vlčích jam, následoval do skály vylámaný příkop a palisáda. Průchod zabezpečovala v této době brána „D“, položená 12,5 m vysoko nad dnem obrovského příkopu vylámaného do skály. Později však přišel úpadek a hradiště bylo na čas opuštěno. Po 200 letech přichází na toto místo další skupina keltských osadníků. V jihovýchodní části podhradí vybudovala silnou dubovou palisádu i další linie opevnění, jedná se o nejsilnější obranné valy na místě, které bylo nejpřístupnější. V období kolem poloviny 2. století př. n. l. byla Závist podruhé od základu vybudována a obyvatelé postupně zdokonalili a rozšířili oppidum. Poslední výstavba opevnění zcela změnila i konstrukční systém. Hradební linii tvořily strmé sypané valy, na jejichž koruně byla vybudována dřevěná palisádová hradba. Zcela se změnil také vstupní prostor a navíc sjednotila i protější kopec „Šance“ pod jeden ochranný štít. Ve 2. století př. n. l. oppidum dosáhlo své maximální rozlohy 170 hektarů. Nové refugium bylo schopno pojmout až 40 000 případných uprchlíků. V této době měla Závist přibližně 1500–3500 (toto číslo ale není úplně přesné vzhledem k tomu, že na oppidu nebyla tak hustá zástavba jak se předpokládalo) obyvatel, což není zanedbatelné množství, když vezmeme v úvahu, že ve starověku byly Čechy osídleny zhruba 75–100 tisíci lidmi. Domy byly většinou jednoprostorové, případně dělené jednoduchými příčkami. Mezi jednotlivými stavbami byla síť hlavních a vedlejších komunikací, nejčastěji měly formu štětovaných cest. Ty navazovaly na několik vstupních bran. Při archeologickém výzkumu v sedmdesátých letech 20. století byly objeveny zbytky tkalcovského stavu, kovářské dílny, kuchyňské keramiky a dokonce zbytky importovaného skla a bronzových nádob. Z uvedených nálezů vyplývá, že Závist byla jak na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l., tak v posledních dvou stoletích př. n. l. důležitým mocenským centrem v Čechách, které mělo značný vliv na dění ve svém okolí. Nebylo pravděpodobně možné svépomocí postavit tak rozlehlý areál, jakým je závistská akropole. K tomu bylo zapotřebí značných finančních prostředků, materiálu i práceschopného obyvatelstva. Proto se archeologové shodují na faktu, že Závist byla sídlem keltské elity kmene Bójů na českém území. Později však došlo k dramatickým událostem. S největší pravděpodobností bylo oppidum v 1. století našeho letopočtu nenadále přepadeno germánskými válečníky a při následné bitvě, při které shořela hlavni brána D a malá boční brána A, bylo oppidum dobyto a obsazeno. Germánské obyvatelstvo využívalo toto strategicky výhodné místo v dalších letech. Sídlo ale postupně ztrácelo na svém významu a postupně zanikalo. Byly zde nalezeny i stopy po osídlení slovanského obyvatelstva kolem 7. století. Posledním důkazem o osídlení Závisti je nález malého slovanského pohřebiště z první poloviny 10. století. První zmínka o tomto hradišti pochází již od kronikáře Václava Hájka z Libočan, který sem umístil sídlo germánského krále Marobuda. Následně se o tomto hradišti zmiňoval také Bohuslav Balbín. Již od roku 1943 probíhali na tomto oppidu povrchové sběry, které přešli v roce 1963 a systematický archeologický výzkum, který byl ukončen roku 1990. Během tohoto průzkumu bylo objeveno několik lokalit a částí tohoto oppida, které poukazovali na strukturu zdejšího osídlení.
Nejdůležitější částí oppida byla Akropole, která byla samotným centrem oppida a zároveň posledním obranným perimetrem. Zde vyrostla na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. v tehdejší době exkluzivní čtvrť, která se skládala z kamenných staveb, sloužících jako kulturní, náboženské a vojenské centrum. Jedná se o obdélníkový prostor, ohraničený ze tří stran obrovským příkopem. Obehnána byla kamennou hradbou, která byla napojena na centrální opevnění. Prostor měl velikost 80×90 m, s jednou bránou. Komorový systém staveb, který je svou rozlohou a výškou vyrovnávky místy až 6 metrů vysoké unikátním starověkým technickým dílem, měl až tři komorové vrstvy. V centru samotné kamenné akropole stála keltská kamenná svatyně o rozměrech 9 × 10 × 11 metrů s ostrými nárožními úhly. Tato svatyně pak byla obehnána palisádovou dřevěnou kruhovou hradbou, která počátkem 5. století př. N. l. shořela. Dodnes je pak tato kamenná keltská svatyně, ze které se dochovali dodnes pouze kamenné základy černých kamenných bloků, nejstarší zděnou stavbou ve střední Evropě.
Další částí oppida bylo Opevnění, které tvořily dřevěné palisády umístěné na náspu, kde spolu s dalšími obrannými prvky jako vlčí jámy a uměle vyhloubené příkopy vytvářely celkové opevnění oppida. V pozdějších dobách to byly důmyslně budované dřevěné hradby a brány. Opevnění dosahovalo délky až 9 kilometrů. Závistské opevnění patřilo k nejsilnějším ve střední Evropě. Mělo celkem pět etap výstavby. Od původní, jednoduché palisádové hradby až po důmyslné mohutné opevnění ze sypaných valů s kamennou a dřevěnou výztuží. Tento poslední typ byl zvláště patrný na nejzranitelnějším místě, které je situované v okolí hlavní vstupní brány D.
Další částí hradiště je tzv. Šance, má rozlohu 15 hektarů. Na jižní straně byla chráněna jen skalami a příkrými svahy, zbytek opevnění tvořila palisáda. Byly zde nalezeny zlomky keramiky kultury pozdní doby bronzové. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že zde nebyla vyvinuta kulturní vrstva jako na Akropoli. Více o tomto místě rozvedu v záložce hradiště Šance.
Brána D byla hlavním vstupem do oppida. Nacházela se na jihovýchodní straně. Její nejstarší podoba pochází z pozdně laténského období, ze 2. století př. n. l., ale i ona prošla řadou změn a zdokonalení. Patrová stavba byla doplněna sypanými valy s palisádovou hradbou na vrcholu. Stála nad příkopem hlubokým 12,5 m, který byl vylámán do skály. Brána měla velká křídla, vyplněná lomovým kamenem. Po dobytí Germány, kdy brána lehla popelem, byl vstup branou D zatarasen a dále se nevyužíval.
Brána A byla menší vstupní branou, která byla uzavíratelná dubovými vraty. Nacházela se na severovýchodním úpatí Akropole směrem do Břežanského údolí. Za zmínku stojí, že poblíž brány byly nalezeny zbytky germánské keramiky a malé pohřebiště raného středověku, datované do první poloviny 10. století. A jako poslední zde bylo velmi rozsáhlé podhradí, to bylo místo kde se nacházelo hospodářské zázemí celého areálu spolu s ubytování zdejší obyvatel a nižších vrstev.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oppidum_Z%C3%A1vist
Zdroj: https://zbraslavhistorie.info/uvod-keltske_oppidum
Zdroj: https://pamatkovykatalog.cz/akropole-20595648
Dojmy: Prastaré místo, které bylo hlavním keltským správním “městem” na území Čech.
