Vyšehrad - hrad a Palác Vyšehrad

Informace

Navštíveno: 25. 10. 2019

Historie: Počátky Vyšehradu nejsou dosud dostatečně probádány. Chybí k nim písemné prameny i rozsáhlejší archeologický průzkum, který na Vyšehradě prováděl zejména Bořivoj Nechvátal. Středověký Vyšehrad je doložen ke konci 10. století, chybí spolehlivé doklady jeho domnělého staršího založení, předpokládaného na základě legendární tradice, ale i například dle existence kostelíku, jehož zasvěcení sv. Klimentovi odpovídá starší cyrilometodějské tradici. Z nejstarší doby byly zjištěny četné zbytky keramiky na různých místech návrší, pozůstatky dřevo hlinitých valů s čelní kamennou zdí na severním okraji v dnešních Karlachových sadech. Nejvýznamnějším nálezem jsou základy mohutného čtvercového kostela se třemi apsidami pod zbytky pozdější baziliky sv. Vavřince, dochovanými v objektu nynějšího Starého děkanství. Všechny tyto nálezy, stejně jako písemné prameny, nasvědčují, že Vyšehrad je zhruba o jedno století mladší než Pražský hrad. Přesný průběh opevnění z této doby nelze vzhledem k míře pozdějších terénních změn určit, rozloha hradiště bývá odhadována na 9 až 10 hektarů. Původně zde měl být domnělý hrad "Chrasten" – „jejž nynější lidé nazývají Vyšehrad neboli WISSEGRAD, tehdy však od chrastí dostal jméno Chvrasten neboli HVRASTEN“ Písemně je existence Vyšehradu v podobě VVISEG, WISEG, VVISEGRAD, VAISGRAD atp. poprvé dosvědčena opisem na rubové straně denárových mincí ze závěru vlády Boleslava II. Přibližně v letech 992 až 1012, tedy za Boleslava II., Boleslava III. a Jaromíra zde fungovala knížecí mincovna. Vedle mincí je Vyšehrad zmiňován teprve v prvních letech 11. století. Kronikář Kosmas k letům 1003 a 1004 uvádí, že kníže Jaromír se ze svého pohanění Vršovci na Velízi zotavoval na Vyšehradě a že mu vyšehradská posádka zůstala věrná po obsazení země Boleslavem Chrabrým, taktéž Dětmar z Merseburku k roku 1004 zmiňuje, že zvoněním na Vyšehradě byl dán signál k vyhnání Poláků z Prahy.

Kníže Vratislav II., pozdější první český král, který měl vážné rozepře se svým mladším bratrem, pražským biskupem Jaromírem řečeným Gebhartem, přesídlil kolem roku 1070 pryč z jeho blízkosti na Pražském hradě. Za své nové sídlo si vybral právě Vyšehrad a aby vyvážil biskupův vliv i po církevní stránce, založil tehdy na Vyšehradě kostel svatého Petra a Pavla, k němuž zřídil sbor kněží – kapitulu. Nová, bohatě nadaná kapitula se měla těšit exempci, čili měla být vyňata z biskupské pravomoci a podřízena přímo římskému papeži. Exempce, jediná svého druhu v českých zemích, byla potvrzena papežem Luciem II. roku 1144. Panovnický palác stával kdesi v jihozápadní části hradu, přibližně nad vyšehradskou skalou. Jeho areál, obehnaný příkopem, spojoval kamenný most, jehož zbytky se dochovaly dodnes, s okrskem kapitulního chrámu v severním sousedství. Vedle zmíněné baziliky sv. Petra a Pavla se na Vyšehradě nacházelo také několik dalších kostelů. Alespoň jmenovitě je známa mj. existence kostela sv. Klimenta a rotundy sv. Jana Evangelisty v areálu paláce, ke kostelu sv. Jana se snad vztahují již některé nápisy na mincích z přelomu 10. a 11. století. V této době byly také zbudovány bazilika sv. Vavřince, s pozoruhodnou dlaždicovou podlahou a dodnes stojící rotunda svatého Martina u hlavní brány na východním předhradí. Při Vyšehradě se, stejně jako pod Pražským hradem, nacházela zámožná kupecká osada. Vyšehrad byl i důležitým kulturním střediskem. Ke korunovaci Vratislava II. králem byl kolem roku 1085 zhotoven bohatě zdobený evangeliář, označovaný dnes jako Kodex vyšehradský, jedno z nejhodnotnějších děl románské knižní malby v Evropě. K Vyšehradu má blízko i dílo, navazující na Kosmovu kroniku a popisující události let 1125 až 1141, kronika anonymního autora, označovaného jako kanovník vyšehradský. Vyšehrad sloužil jako sídlo českých panovníků od Vratislava II. až po Soběslava I., tedy do roku 1140. Za Soběslavovy vlády přesněji roku 1129 bylo také provedeno rozšíření baziliky sv. Petra a Pavla, v jejíž kryptě byli postupně pohřbeni někteří příslušníci vládnoucího rodu: Vratislav II., jeho žena Svatava, Konrád I. Brněnský, Soběslav I. a také Soběslav II.. Vladislavem II. počínaje sídlili čeští panovníci opět na Pražském hradě.

Když Vyšehrad přestal být panovnickým sídlem, stavební ruch utichl a hrad začal upadat, významu zcela nepozbyl, vždyť v dobách před zřízením pražského arcibiskupství roku 1344 podléhala země ve věcech církevních cizímu arcibiskupství v Mohuči, zatímco Vyšehradská kapitula byla podřízena přímo papežskému stolci. Představení kapituly tak byli hojně využíváni k diplomatickým jednáním a zejména ve 13. a počátkem 14. století bývala fakticky propojena hodnost probošta s funkcí královského kancléře. Mezi nejznámější osobnosti tohoto dvojího úřadu patřili např. Gervasius, pozdější mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu či Jan Volek. Protože probošti mnohdy ani nepobývali na Vyšehradě, běžný chod kapituly řídil její děkan. Vyšehradská kapitula v této době patřila k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v zemi, patřilo jí např. město Prachatice. Zástavba hradu v předhusitském období nebyla souvislá, na Vyšehradě existovala řada kanovnických domů a samostatných dvorců, žilo zde odhadem přes 100 duchovních s nezanedbatelným počtem služebnictva. Svahy Vyšehradu byly v této době z velké části osázeny vinicemi. Doba vlády Karla IV. znamenala v dějinách Vyšehradu druhý vrchol s rozsáhlou stavební činností. V souvislosti s velkorysým založením Nového Města pražského byl Vyšehrad napojen na budované městské hradby a jeho vlastní opevnění ve velice krátké době v letech 1348 až 1350 zcela přebudováno a zesíleno. Vyšehrad obklopily gotické hradby s ochozem a cimbuřím, lemované v pravidelných 60 m rozestupech asi 15 čtvercovými věžemi o rozměrech 7,5×7,5 m. Jedna z těchto bran se dochovala do současnosti. Je to budova Vyšehradské galerie. Ta byla vystavěna částečně na základech nějaké palácové budovy, jejíž základy zde jsou stále znatelné. Opevnění mělo dvě mohutné brány – Špičku na straně pankrácké a Jeruzalémskou neboli Pražskou na straně novoměstské. Zatímco Špička se dochovala hluboko do novověku a její malou část lze vidět dodnes, Jeruzalémská brána vzala za své už za husitských válek. Karel nechal na Vyšehradě zbudovat i výstavný areál královského paláce. Velký zájem, který tento panovník projevoval o Vyšehrad souvisel s potřebou přihlásit se k návaznosti na tradici Přemyslovské dynastie. Proto se v jím sepsaném Korunovačním řádu českých králů započínají obřady v předvečer korunovace na Vyšehradě, kde mají být novému panovníkovi ukazovány údajné střevíce a mošna Přemysla Oráče, právě zde tradičně uchovávané. Roku 1420 oblehli Vyšehrad husité. Křižácká vojska, která přitáhla Vyšehrad vymanit z kleští obležení, husité v bitvě na pankrácké pláni 1. listopadu 1420 porazili a posádka Vyšehradu se vzdala. Husité pak Vyšehrad vyplenili a proměnili v ruiny. V následujícím období byl Vyšehrad s podhradím osídlen chudými řemeslníky a změnil se v malé městečko. Vliv si zde podržela kapitula, které patřily i rozsáhlé pozemky, dvory a vsi v okolí – na území dnešních Nuslí, Podolí a Braníka. Jako samostatná pevnost v následujícím období nesloužil, ale jeho opevnění zůstala úloha v obranném systému Prahy. Když došlo k budování barokního opevnění v 17. století tak bylo toto městečko spolu s ruinami původního paláce a dalších budov srovnány se zemí a následně i mnoho původních hradeb čekala přestavba. Samotná dochovaná věž, ve které se dnes nachází galerie, byla v průběhu 17. století barokně přestavěna a pravděpodobně i snížena, a tak se dochovala do současnosti. Dodnes se tak zachovali základy původního paláce nedaleko baziliky sv. Petra a Pavla, ale také základy dalších panských budov z té doby, či gotické sklepy ve kterých je prohlídka historie a vývoje Vyšehradu.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vy%C5%A1ehrad

Dojmy: Zajímavý areál, kde je hodně věcí skryto a člověk se musí pořádně dívat.

Mapa

a

Fotografie

×