Staré Město - klášter sv. Anny

Informace

Navštíveno: 20. 12. 2017

Historie: Kostel byl postaven v letech 1319–1330 pro klášter dominikánek na místě starší rotundy a kostela sv. Vavřince s kruhovou lodí a půlkruhovou apsidou, připojenou k lodi pásem vítězného oblouku. Tuto stavbu, provedenou kvádříkovou technikou v opuce, objevil v letech 1956-57 archeologický průzkum I. Borovským. Stavba vznikla pravděpodobně už v první polovině 12. století a plnila funkci soukromého kostela u raně feudálního dvorce. Přestože se neví přesné datum průběhu výstavby kostela sv. Anny, inspiracemi či paralelami mohly být kostel dominikánek ve Stetten (Hechingen), kostel v Lambrecht bei Neustadt a. d. Haardt nebo klášter klarisek v St. Veit a. d. Glan.

Podstatnými úpravami prošla ve 30. letech 13. století během usazení řádu templářů. Ti strhli stávající apsidu a ke kruhové lodi přistavili podélný prostor, který se k východu zužoval a byl zakončen podkovovitou apsidou. Buď se jednalo o zvětšenou loď stavby, v níž se původní loď přeměnila v západní věž s potenciální emporou, nebo o přístavbu rozměrnějšího chóru k původní lodi na kruhové dispozici. Opět šlo o kvádříkovou opukovou stavbu, přičemž se svatyně 13. století v porovnání s dřívější rotundou lišila v použití rozměrnějších a značně opracovanějších kvádříků. V místě, kde se nacházel dvorec, si templáři zbudovali komendu, čili klášter rytířského řádu. Když byl řád zrušen, dvůr s kostelem sv. Vavřince koupili v roce 1312 johanité a hned následujícího roku 1313 jej prodali dominikánkám od kláštera sv. Anny na Újezdě. Jan Lucemburský tuto koupi potvrdil, jelikož nové osídlení dominikánek na Starém Městě chápal jako znovuobnovenou královskou fundaci, neboli majetek věnovaný ke konkrétnímu účelu (klášter na Újezdě založen Václavem II.). V roce 1320 sponzorovala klášter královna Eliška, v letech 1324, 1325 a 1329 příslušníci rodu pánů z Říčan, kteří v oné době obývali sousedství a jejichž členky patřily zároveň k představeným kláštera. Roku 1339 stavbu sponzoroval litoměřický probošt Konrád z Litoměřic.

Jako kostel sv. Vavřince je ještě nazýván roku 1355, avšak v roce 1365 už nese název chór sv. Anny. O konvent (budovu kláštera) se starali dominikáni od nedalekého sv. Klimenta. Dva klenební svorníky z kostela (které jsou v současnosti uschované v lapidáriu - sbírce zbytků stavebních památek - Národního muzea, nesou štíty svých dárců, čili tři leknínové listy (páni z Říčan) a českého heraldického lva (královské založení). Tímto způsobem si oni dobrodinci zvěčnili svůj rod na této stavbě, v historických záznamech kláštera je i zmínka o členech rodu pánů z Fuchsberka.

Co se týče výstavby kostela, sestávala ze dvou fází. Po roce 1313 využívaly kostel sv. Vavřince sestry, současně se na západ od kostela budovala loď s emporou jeptišek, jež zaujala nejen čtyři klenební pole, tedy celou loď až k vítěznému oblouku, ale také první dvě klenební pole chóru, kde se nacházela odstraněná loď románské rotundy. Když ve druhé polovině 14. století došlo ke stržení templářského kostela sv. Vavřince, chór, závěr a jedno klenební pole před ním dostavěla odlišná stavební huť (nebo původní huť, ovšem ovlivněná novým slohovým vývojem především ve tvarovém zjednodušení). Posléze byly zdi chóru vyzdobeny nástěnnými malbami, přibližně v 70. letech 14. století. Krov nad lodí se dokončil dle dendrologických rozborů po roce 1364. Dnes je jediným dochovaným krovem ze středověku nad významnou sakrální stavbou historických pražských měst. Příčné vazby krovu jsou vyztuženy zkříženými trámy ve tvaru tzv. ondřejského kříže.

Jakmile byl klášterní kostel dominikánek dostavěn, zařadil se brzy mezi nejvýraznější novostavby mendikantské architektury na Starém Městě v Praze. Zvenku připomínal úzkou stavbu s jednou lodí, po stranách zpravidelněnou hustou posloupností podpěrných pilířů a širokých oken bez kružeb, s vysokou příkrou střechou, navíc převýšenou osmibokou věžičkou v západní štítové ose. Zdivo bylo ze severní strany směrem ke klášteru obkládáno cihlami na křížovou vazbu, které nejspíš měly plnit funkci ochrany před nepříznivými klimatickými vlivy, z jižní strany lomové zdivo z opuky zakryla omítka. Západní věž, jež do úrovně kleneb byla čtvercová a v dalších třech horních podlaží osmiboká, byla taktéž z cihel. Okenní a portálové ostění a další klenební články, tj. žebra a konzoly, jsou vytesané z opuky. Protáhlý, těsný a vysoký vnitřní prostor zakončovala valená klenba s velmi prudce lomenými výsečemi nad okenními otvory. Celá loď se vymezila pro emporu sester, osluněnou vysokými okny jak z jihu, tak i ze severu. Až v chóru se zcela prosadila monumentální výška interiéru, holé stěny zde bylo možno pokrýt nástěnnými malbami, které se staly společně se sochařskými pracemi významnou výzdobou vnitřního prostoru. Období husitských válek přečkal kostel sv. Anny jako jeden z mála v Praze bez úhony. V roce 1553 zde v klášteře dožil a byl pochován kronikář Václav Hájek z Libočan.

V 17. století se rekonstruoval a přestavoval především klášter, v kostele byl roku 1676 nanovo postaven chór jeptišek, štuková dekorace vnitřních prostor se dokončila v roce 1727, pod gotickými konzolami se zřídily pilastry, jejichž hlavice byly zdobeny volutami. Tenká půlkruhová zazdívka vyplnila vrchol oken gotického stylu, v západním průčelí se okna orámovala šambránou. Pilastry s volutovými hlavicemi pomohly rozsegmentovat stěnu západního průčelí včetně věže. Za svých studií v Praze zde hrával významný barokní skladatel Christoph Willibald Gluck. V době panování Josefa II. byl klášter roku 1779 v rámci církevních reforem zrušen a kostel roku 1782 odsvěcen. Do roku 1795 komplex budov sloužil jako byty. Od roku 1816 zde fungovala tiskárna Jana Ferdinanda Schönfelda, jenž vydával Císařské a královské poštovské noviny. V roce 1834 se tiskárna stala největší v tehdejším Rakouském císařství. Roku 1860 byla snesena průčelní altánová vížka, v období mezi lety 1880-84 bylo odstraněno 3. nadzemní podlaží věže a gotická klenba byla stržena. Kostel sloužil i jako sklad papíru, jeho prostor rozčlenily dřevěné stropy a až roku 1956 se východní část přízemí uvolnila pro výzkum archeologů. Od 70. let 20. století probíhají v kostele opravy vnějšího pláště a krovu včetně střechy.

Dodnes se zachoval gotický krov a částečně i nástěnné malby ze 70. let 14. století. Současným majitelem objektu je Národní divadlo, které ho na 99 let za symbolickou korunu ročně pronajalo Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Ta financuje kompletní rekonstrukci kostela, která v letech 2002–2004 zahrnovala také vybourání dřevěných pater. Dnes prostor slouží jako kulturní centrum nazvané Pražská křižovatka, nadále však probíhají rekonstrukce, naposledy např. kompletní renovace fasády v letech 2015–2016.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9_Anny_(Star%C3%A9_M%C4%9Bsto)

Dojmy: Pěkně zachovaný klášter, tedy z vnějšku, vnitřek nemohu soudit, i když bych se tam rád podíval.

Mapa

a

Fotografie

×