Josefov

Informace

Navštíveno: 12. 5. 2016

Historie: Josefov je jako židovská čtvrť poprvé zmiňován v roce 1096, kdy byla čtvrť založena po poničení ostatních židovských osídlení během pogromu v roce 1096. Od roku 1215, kdy čtvrtý lateránský koncil mj. nařídil segregaci židů od křesťanského obyvatelstva, začala mít čtvrť charakter ghetta. V roce 1389 byl na Velikonoce rozpoután velký židovský pogrom, při kterém byla zabita velká část obyvatel ghetta. I v 15. a 16. století se uskutečnilo několik pogromů, opakovaně byli židé také vykázáni ze země.

Velký rozvoj ghetta nastal za vlády Rudolfa II., který často využíval služeb dvorského žida Mordechaje Maisela, který financoval mnohé nové stavby v židovském ghettu (Židovská radnice, Vysoká synagoga, Maiselova synagoga). V ghettu také působili mnozí známí učenci, např. Jehuda ben Becalel. Po třicetileté válce byla zrušena omezení osidlování mimo ghetto. Později se situace opět změnila, v roce 1726 vydal Karel VI. translokační reskript, který nařizoval opětovné uzavření židů do ghett, a familiantský zákon, stanovující numerus clausus (maximální počet židovských rodin v zemi).

V roce 1744 byli židé výnosem Marie Terezie, kvůli údajné spolupráce s protivníkem při válce s Pruskem a pruské okupaci Prahy vypovězeni z Čech a tedy i z Prahy a ghetta. Město však po odchodu židů zaznamenalo obrovský hospodářský pokles, a tak bylo od dalšího vyhánění upuštěno, návrat byl židům oficiálně povolen roku 1748 za tzv. toleranční daň.

K zásadní změně došlo za vlády Josefa II., ten židovské obyvatelstvo začal zrovnoprávňovat s ostatními, židé se tedy mohli začít usazovat i mimo ghetto. Bohatší židovské rodiny se tak začaly stěhovat mimo ghetto, kde zůstávala chudina a stěhovala se sem i chudina nežidovská. Definitivně bylo ghetto zrušeno v roce 1848, v roce 1850 pak přejmenováno na Josefov a přičleněno k Praze.

Původní Židovské ghetto bylo koncem 80. let 19. stol. coby chudinská čtvrť odsouzeno k „asanaci“. Zda byly pravým důvodem neřešitelné hygienické podmínky „středověké zástavby“, jak se tehdy tvrdilo, či šlo o snahu podnítit nový stavební rozvoj oblasti a získat lukrativní pozemky v centru města, o to dosud historikové vedou spory. Město toužilo spíše po širokých bulvárech vídeňského či pařížského formátu, než po křivolakých středověkých uličkách.

Veřejnou soutěž v roce 1885 nakonec vyhrál projekt „Finis Ghetto“ od autorů Alfréda Hurtiga, Matěje Strunce a Jana Hejdy a zrealizován byl v omezené podobě (plánovalo se vybourání skoro celého Starého města). V souvislosti s touto asanací došlo rovněž k menší výměně některých parcel mezi katastry Josefova a Starého Města. Asanace byla dokončena v roce 1913, počet obyvatel se snížil asi o dvě třetiny. K podobným „asanacím“ došlo i v jiných evropských městech (např. ve Vídni).

Součástí plánu asanace bylo zbourání všech domů, několika synagog a přebudování systému ulic (jejich srovnání a rozšíření). Zůstalo pouze šest níže zmíněných synagog, Židovská radnice a Starý židovský hřbitov. Ze zmizelých synagog můžeme uvést např. Velkodvorskou, Cikánovu či Novou. Součástí jiného plánu bylo i vedení dnešní Pařížské ulice z Václavského náměstí skrz Letenskou pláň až k nejvyššímu sněmu. Tento plán nedostal ale podporu od místního obyvatelstva a tak je dnešní Pařížská ulice vedena ze Staroměstského náměstí na Čechův most. Tento plán měl napodobit Avenue des Champs-Élysées v Paříži. Na Čechově mostě můžeme pozorovat dvouprocentní stoupání k Letné, což byla příprava na proražení ulice skrze letenskou pláň.

Prostředím asanovaných částí Prahy (Josefova a čtvrti Na Františku) se zčásti inspiroval spisovatel Jaroslav Foglar při psaní svých příběhů o tajemných Stínadlech. Předobrazem Vontů mu byly především klukovské party z oblasti Na Františku, známé svou výbojností a uzavřeností. Téma asanace Stínadel mělo být i námětem Foglarova čtvrtého a nikdy nerealizovaného stínadelského příběhu Budou se Stínadla bourat?

Z ghetta se zachovalo málo staveb, mezi nimi židovská radnice a šest synagog: Klausová, Maiselova, Pinkasova, Staronová, Španělská a Vysoká synagoga. Další památkou, která se dochovala z dob Židovského ghetta je Starý židovský hřbitov.

Za druhé světové války byli Židé deportováni do koncentračních táborů. Z opuštěného Josefova se stalo skladiště konfiskovaného majetku. Po ukončení války zůstalo mnoho pozůstalosti v rukách Židovského muzea, protože jeho původní majitelé byli zavražděni v koncentračních táborech a židovské muzeum se tak stalo druhým největším židovským muzeem na světě.

Do 60. let 20. století se počet obyvatel začal opět zvyšovat, předválečné úrovně však nedosáhl. Od 60. let opět začal počet obyvatel klesat, když začalo stoupat kancelářské a obchodní využití čtvrti, zvláště v souvislosti s velkým rozvojem turistického ruchu. Tento trend zesílil po sametové revoluci. Ke konci roku 2013 tak na Josefově bydlelo méně než 1 400 obyvatel, tedy téměř o 90 % méně než před asanací.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josefov_(Praha)

Dojmy: Městská část, která má v sobě mnoho židovských památek, ale také své kouzlo.

Mapa

Památky a zajímavosti

IMG_7824
IMG_7795
IMG_7785
IMG_7799
IMG_7816
IMG_4963
IMG_4979
IMG_4968
IMG_4945
IMG_4960
IMG_7801
IMG_4956
IMG_4965
IMG_7813
IMG_4940
„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain