Navštíveno: 9. 5. 2015
Historie: Břevnov (německy Breunau) je městská čtvrť a katastrální území Prahy, náležející téměř celé k městské části Praha 6, ale nepatrnou částí (krátký úsek ulice Spiritka u stejnojmenné usedlosti) zasahující i do městské části Praha 5. Břevnov byl poprvé písemně zmíněn jako Villa Břevnova k roku 993 v zakládací listině Břevnovského kláštera, nejvýznamnější zdejší historické budovy, centra náboženství, kultury a vzdělanosti. Podle legendy o založení kláštera byl název odvozen z břevna spadlého do pramene potoka Brusnice. Filologové však soudí, že ves Břevnová byla označena podle břeven (klád), ze kterých byla postavena a že mohla být starší než klášter. Břevnov od středověku nebyl jen klášterní vesnicí, ale provozoval také klášterní pivovar, cihelnu a kamenolom, v němž se těžil stavební kámen (opuka) a písek. Zpustošení kláštera husity v roce 1420 vedlo k přenesení správy do Broumova a zabírání břevnovských pozemků pražskými měšťany. Jejich domy a viniční usedlosti daly vznik Velkému Břevnovu, od roku 1790 také Malému Břevnovu a Tejnce. Podle statistické ročenky míst v Království českém z roku 1872 byl Velký Břevnov městem okresu Smíchov, skládal se z osad Malý Břevnov, Horní Liboc a Tejnka, podle sčítání z 31.12.1869 v něm žilo 2896 obyvatel ve 168 domech, to je přibližně 17 osob na jeden dům. Převažovala tedy zástavba vesnická.. Ze srovnání s dalšími předměstskými obcemi Prahy vyplývá, že Břevnov byl tehdy dvakrát větší než Dejvice a přibližně stejně velký jako Hradčany. Dne 27. dubna 1907 císař František Josef I. v projevu nazval Břevnov omylem městem a po něm následovalo na nátlak zdejší obce oficiální povýšení mezi města. Z poslední předválečné statistické ročenky Českého království z roku 1913 vyplývá, jak zásadním rozvojem město za 40 let prošlo: skládalo se ze samostatných osad Malý Břevnov, Petřina, Větrník a Vypichov (Vypich, německy Wypichow nebo Wypich). Počet obyvatel se zvýšil téměř čtyřikrát na 11116 a žili ve 424 domech. Z dobových fotografií již lze sledovat řadovou výstavbu na Bělohorské silnici, která se stala páteřní ulicí města. Samostatným městem Břevnov zůstal do konce roku 1921, poté se s dalšími předměstskými obcemi stal součástí Velké Prahy. Spolu s horní Libocí, Střešovicemi a Veleslavínem tvořil tehdejší Prahu XVIII.. Na dálkovou dopravu po Karlovarské silnici navázala výstavba tramvajové trati. Během druhé poloviny 20. století utrpěl Břevnov několik urbanistických a architektonických šoků. Jedním z nich byla výstavba ulice Pionýrů (dnes Patočkovy) v padesátých letech, která jednak rozdělila Břevnov na dvě části a jednak došlo při výstavbě této dopravní tepny ke zbourání vnější obvodové zdi kláštera a několika dalších staveb v areálu kláštera. Takto zmizela původní vstupní brána do areálu, pivovar, část ovčína a byl výrazně zmenšen Pivovarský rybník. Patočkova ulice je dnes jednou z hlavních příjezdových cest do Prahy a v tomto směru zcela nahradila původní historickou trasu, která zhruba kopíruje Bělohorskou ulici. V sedmdesátých letech 20. století došlo k výstavbě obytného panelového sídliště v těsné blízkosti kláštera, na místě původní obce Břevnov. Z původní zástavby zbylo jen několik domů v blízkosti areálu kláštera a kaplička na místě někdejší návsi. Protože na výstavbě sídliště se podíleli vězňové a mnohé z nově postavených bytů byly určeny pro rodiny pracovníků ministerstva vnitra, bylo často hanlivě nazýváno sídlištěm Obušek, častěji Na pendreku. Dle sčítání z roku 2021 zde žilo celkem 25 756 obyvatel.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99evnov
Dojmy: Městská čtvrť, které vévodí klášter.
