Skoky - kostel Navštívení Panny Marie

Informace

Navštíveno: 9. 4. 2018

Historie: Na začátku 18. století spadala zdejší ves Skoky pod Žlutickou farnost a historie tohoto místa je částečně řečena v pověsti a částečně psána historií. Žlutického faráře ale rozčilovalo že zdejší vesničané nechodí pravidelně do kostela, jelikož je to ze Skoků dlouhá cesta, a také když prší tak téměř neschůdná. Proto si žlutický farář a tepelský premonstrát P. Johann Rick, OPraem. Svolal Skokovské sedláky, kterým řekl, aby dali dohromady 10 zlatých a postavili ve Skokách kapli, po delším oponování sedláci nakonec souhlasili, ale stejně se neměli k činu. Až se jedné noci jednomu ze sedláků otci sedmi dětí Adamu Lienertovi zdál sen, kde mu Panna Marie připomínala slib, který dal ve žlutickém kostele. Tak druhého dne Adam prodal jednoho ze svých čtyř koní za 25 zlatých a v Toužimi si za něj najal zedníka a ve Žluticích tesaře. Tak započala výstavba kaple v roce 1717 Adam Lienert podle rady Žlutického faráře vybral kapli zasvěcení Panně Marii, a tak najal Toužimského malíře Johanna Wolfganga Richtera, který pro něj za 9 zlatých namaloval kopii zázračného milostného obrazu Panny Marie Pomocné z německého Pasova. Ještě téhož roku byla kaple žlutickým farářem vysvěcena. Kaplička byla malá obdélného půdorysu se dvěma okny, šindelovou střechou a zvoničkou se zvonem ulitým v roce v Praze. V roce 1727 nechal Adam Lienert ještě u Toužimského malíře namalovat obraz sv. Kateřiny. V roce 1733 pak byla ke kapli přistavěna dřevěná předsíň. Jak se lidé modlili k obrazu Panny Marie, tak jejich modlitby o uzdravení byly zázračně vyslyšeny, tak se Lienert vydal za svou vrchností markraběnkou Sibylou Augustou z Baden-Badenu, se žádostí o zavedení bohoslužeb ve Skocích. Ta se proto v roce 1732 obrátila na pražského arcibiskupa Daniela Josefa Mayera von Mayern se žádostí o svolení konat zde mše svaté a také o vyšetření zdejších zázraků. Ještě téhož roku na podzim přijela komise, která zde 11 dní vyšetřovala poutníky a zaznamenala mnoho vyslyšení modliteb a zázraků. Komise rozhodla, že obraz není zázračný, ale pouze milostivý a dobročinný, mezitím se zde utvořila lidová tradice mariánského kulty, kdy se lidé dotýkali s prosbou obrazu. Již na jaře roku 1734 zde byla povolena mše svatá.

V roce 1736 bylo povoleno konání poutí do skoků a ta první oficiální pouť měla 29 350 poutníků. Dohromady v letech 1728–1739 bylo na sbírkách od poutníků vybráno 12 522 zlatých, což podnítilo majitele panství markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, aby zde byl vybudován místo kaple větší kostel. Dne 22. dubna 1736 byl zadán staviteli Johannu Schmiedovi Útvinskému měšťanu návrh stavby. Schmiedův plán byl schválen, a tak v roce 1736 započala výstavba barokního chrámu, který byl vysvěcen v roce 1738. V roce 1785 měli jediné patronátní právo na kostel Bádenští a byl založen také místní hřbitov k této nové samostatné lokálii, kterou spravoval Tepelský klášter. Věhlas tohoto místa se neustále šířil, a tak postupem času také vzniklo slovní spojení panenko skákavá. V roce 1756 založil Žlutický farář P. Andreas Linxweiler, OPaem. Knihu učiněných milostí a vyslyšených proseb ve Skocích. V roce 1757 bylo zdejší místo prohlášeno za farnost. Po zákazu procesí nařízením císařem Josefem II. začalo poutníků velmi ubývat. Zdejší kostel začal pomalu chátrat, jelikož malá farnost neměla dostatek finančních prostředků na údržbu kostela. Začala být špatná střecha, a nakonec museli být přerušeny bohoslužby. Celou situaci změnily až kroky, kdy byl dne 27. prosince 1902 převeden patronát z Údrčského velkostatku na tepelský klášter. Opat tohoto kláštera pak nechal v letech 1903–1904 kostel opravit a v letech 1904–1906 vystavět novou faru. Jak přišla péče tepelského kláštera, tak se pomalu začala obnovovat i Skokovská pouť. Bohužel následně přišlo opět období utrpení. První ranou bylo vystěhování původního německého obyvatelstva ze Skoků. Další ranou bylo komunistické uchopení moci po roce 1948, kdy StB uzavřela tepelský klášter a změnila jej na kasárny. V té době poutě téměř ustaly, v 60. letech 20. století se ale situace trochu zlepšila a kostel se stal kulturní památkou a začal o ni pečovat stát. Když v roce 1990 získala církev zpět tepelský klášter začalo pomalu blýskat na lepší časy. Všechny poutě se ale smrskli jen na jednu ročně, která se konala 2. července, nakonec přibyla i pouť, která se koná 1. května.

Zdroj: http://www.skoky.eu/clanky/genius-loci/dejiny-poutniho-mista/

Dojmy: Nádherný kostel, který je stále poněkud zchátralý, snad se to jednou zlepší.

Mapa

a

Fotografie

×