Skoky

Informace

Navštíveno: 9. 4. 2018

Historie: První písemné zmínky o Skocích se objevují dne 28. prosince 1513, kdy Egedius ze Štampachu daroval ves Skoky a tři selské dvory v Teleči své manželce Uršule, rozené z Reitenbachu, s tím, že po její smrti připadnou do vlastnictví faře v Lukách. Ta ale závěť vykoupila a majetek odkázala svým synům Leonardovi a Mikulášovi ze Štampachu. V roce 1557 získal Skoky hrabě Šlik a to jako součást nedalekého statku Údrč. Hrabě Šlik tento majetek rozdělil na dvě části. Ta část, která obsahovala Skoky, byla společně s Údrčí následně prodána Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat. V té době patřily Skoky k Údrčské faře, která byla protestantská a tím byla ovlivněna i víra poddaných. V roce 1623 však koupil statek Údrč horlivý katolík a protireformní komisař Severin Thalo z Horštejna, který své poddané opět rekatolizoval. V té době začala tato obec spadat pod žlutickou faru. Dne 16. června 1629 byl statek prodán Juliovi Jindřichovi, vévodovi Sasko-Lauenburskému, který jej připojil ke svému toužimskému panství. V této době žilo ve vsi 52 poddaných. V letech 1689–1789 patřilo panství markrabatům z Baden-Badenu. Poté panství jako odúmrť připadlo královské komoře, které je roku 1791 rozparcelovala a propachtovala. Zbytek údrčského statku s patronátním právem ke skokovskému kostelu tady následně vlastnilo postupně mnoho majitelů. Počet obyvatel Skoků začal stoupat. V roce 1869 obec měla 23 domů a 126 obyvatel. V roce 1900 měla již 27 domů a 144 obyvatel a v roce 1945 28 domů se 134 obyvateli. V obci byly také dva hostince, fara, škola a obchod. Dokonce zde působil spolek dobrovolných hasičů a Svaz venkovské mládeže. Posledními majiteli Skoků pak byli v letech 1904–1945 rodina Hilschnerů.

Po roce 1945 však nastal odsun německé většiny obyvatel a část zdejších statků obsadili dosídlenci ze Slovenska. Ve Skocích zůstalo pouze 18 obydlených domů a 43 obyvatel. Někteří z nich však Skoky opustili poté, co odmítli vstoupit do JZD. Jejich majetky a později i majetek krachujícího JZD převzaly státní statky. Obec se již nepodařilo znovu plně osídlit, opuštěné domy pak byly postupně rabovány a strženy. V roce 1950 byla po internaci premonstrátských řeholníků opuštěna i zdejší fara. Farnost s kostelem pak spravoval žlutický římskokatolický farní úřad. Pro velmi nízký počet obyvatel byla obec 1. června 1957 zrušena a připojena k Ratiboři, s kterou následně byla v roce 1960 připojena ke Žluticím, jejichž místní částí je dodnes. V roce 1961 žilo ve Skocích již jen posledních 16 obyvatel. Definitivním koncem pro Skoky byl rok 1965, kdy byla zahájena výstavba žlutické přehradní nádrže na pitnou vodu. Skoky tím byly zcela odříznuty od okolního světa a zbylí obyvatelé, kromě paní Marie Holešové, byli vystěhováni do okolních obcí. Zbytek vesnice kromě hostince čp. 21., jedné stodoly, hřbitova, kapličky a kostela byl po roce 1970 srovnán se zemí. Poté, co roku 1982 zemřela i poslední obyvatelka, byl osud Skoků zpečetěn. Zbylé budovy ve vesnici začaly chátrat a začala je pohlcovat okolní příroda.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Skoky_(Žlutice)

Zdroj: http://www.skoky.eu/clanky/genius-loci/dejiny-obce-skoky/

Dojmy: Malá vesnice, ze které toho stále ještě zbylo hodně, i když je oficiálně zaniklá.

Mapa

a

Památky a zajímavosti

IMG_9994
IMG_0097
IMG_0111
IMG_0032
IMG_0101