logo prehis.cz Cestování okres Chomutov Sobětice Stranná

Spořice

Informace

Městský erb:

Sporice_znak

Navštíveno: 20. 6. 2021

Historie: Obec Spořice (německy Sporitz) se nachází asi 3 km jihozápadně od Chomutova. Název obce je odvozen z osobního jména Spor ve významu „malý, sporý“ a přenesen na vesnici znamená „ves lidí Sporových“. Vyvíjel se z varianty Sporicz (1281, 1469), přes Sparitz (1497), Schporicz (1511), Sparitz (1563), Ssporitze (1571), Sparycz (1587), Sporžicz (1654) a Sporitz (1787). Záchranný archeologický výzkum při stavbě dálnice D7 odkryl jihovýchodně od Spořic osídlení ze starší doby bronzové. Dále zachytil sídliště z halštatské a laténské kultury, ze které pochází kostrový hrob s osobními šperky. Kdy přesně byla tato vesnice založena nevíme, ale vesnice byla založena Slovanským osídlením a dle odhadů někdy ve 12. - 13. století. Zakladateli vsi pravděpodobně byl vladyka Načerad, či jeho syn Bedřich. Tito vladykové sídlily v nedalekém Chomutově. První písemná zmínka pochází z roku 1281 ze záznamů majetkových převodů řádu německých rytířů z chomutovské komendy, k jejímuž panství patřily. Tato ves byla tomuto řádu darována pravděpodobně v roce 1252 od tehdejšího vladyky Bedřicha. Do šlechtických rukou se dostaly až po roce 1411, kdy král Václav IV. zabavil veškerý řádový majetek a v roce 1418 byla vesnice zastavena veliteli královských vojsk Mikuláši Chudému z Lobkovic. V 15. století se v držení postupně vystřídali Jakoubek z Vřesovic, Jan Calta z Kamenné Hory. Poslední z nich, Beneš z Veitmile, vyplatil nároky německých rytířů a získal tak panství do svého vlastnictví. Jeho potomci vlastnili Spořice až do roku 1560, kdy je od nich koupil Ferdinand II. Tyrolský a od něj v roce 1571 Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. V roce 1591 daroval Jiří Popel z Lobkovic spořický hospodářský dvůr jezuitské koleji v Chomutově. Po jeho odsouzení ke ztrátě majetku v roce 1594 přešla správa rozsáhlého panství na královskou komoru, která ho rozdělila na části a prodala je. Spořice koupil v roce 1606 Adam Hrzán z Harasova. Soupis majetku ve Spořicích tehdy uváděl 63 poddaných, 15 potahů a filiální kostel, které ocenil na 23 706 kop a 36 grošů a 3 denáry. Poddaní ročně odváděli na poplatcích 44 kop a 41 grošů a 3 denáry, museli odpracovat 158 dní roboty a 6 dní roboty na poli a v naturálních dávkách odevzdat 278 strychů žita, 284 strychů ovsa, 668 vajec a 130 slepic. Hospodářský dvůr však dál patřil jezuitům až do roku 1660, kdy jej koupil Jan Hrzán z Harasova, čímž se staly Spořice součástí Červenohrádeckého panství. Berní rula z roku 1654 ve vesnici uvádí 13 selských gruntů (z toho tři pusté), dále 38 chalup (z nich 11 pustých). Na obecním majetku žili dva domkáři. V roce 1683 došlo ve Spořicích k morové epidemii, kterou údajně přežilo jen šest obyvatel. Pamětní sloup, který událost připomínal, je uložen v lapidáriu Oblastního muzea v Chomutově. Od poloviny 17. století byla ve vsi škola. V roce 1701 se stal majitelem panství kníže Jáchym z Lichtenštejna, který toto panství zakoupil od Zikmunda Hrzána Harasova. Tento muž ale roku 1724 zemřel, a toto panství náslendě přešlo na manžela jeho mladší dcery Dominky, Jindřicha z Auersperka. Nemoci a průchody vojska způsobovaly škody i v 19. století. Nejprve to byly během napoleonských válek roku 1809 oddíly z vestfálska a roku 1813 také rakouské, ruské a pruské. V roce 1862 se rozšířila epidemie cholery a během prusko-rakouské války zde bylo v roce 1866 týden ubytované vojsko. Po zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století se tato vesnice stala samostatnou obcí a svou samostatnost si udržela až do současnosti. Již krátce před rokem 1870 bylo v okolí Spořic objeveno ložisko uhlí. Během šedesátých a sedmdesátých let 19. století u Spořic fungoval hnědouhelný důl Pomoc boží založený A. Gellertem. V katastrálním území byla ve druhé polovině 19. století postavena část chomutovského nádraží a v roce 1917 pobočka Poldiny hutě. Od roku 1919 zde fungovala česká škola, později rozšířená o školku. Německá škola sídlila v současné školní budově z roku 1900. Během druhé světové války byl ve třech spořických hostincích od 1941 zřízen zajatecký tábor pro francouzské, anglické a řecké zajatce. V dubnu 1945 bylo bombardováním zabito 107 lidí a zničeno 32 domů a dalších 22 poškozeno. V samotném závěru války, 5. května 1945, byli ve stodolách domu čp. 1 zastřeleni vězni z koncentračních táborů a pohřbeni v hromadném hrobě u domu čp. 2. Po konci 2. světové války zde došlo k odsunu původního obyvatelstva a bylo sem dosídleno obyvatelstvo z vnitrozemí. Takže zatím co ještě v roce 1930 zde žilo celkem 2748 obyvatel, tak v roce 1950 je zde uváděno 1839 obyvatel. V poválečném období došlo k rozmachu průmyslu, kdy mezi Spořicemi a Chomutovem vznikla nebo byla rozšířena řada podniků: Ferona, Vodohospodářské stavby a Železárny – Válcovny trub. Původně zemědělská vesnice se změnila na sídliště dělníků. V důsledku výstavby silničního obchvatu byla vesnice rozdělena na dvě části a zanikla řada historických budov. Místní kostel svatého Bartoloměje zchátral, a přišel dokonce o střechu. K této obci náležela také vesnice Krbice, která se nacházela za železničním přejezdem, ale tato vesnice byla spolu s jejím barokním kostelem Všech Svatých s gotickým jádrem zbořena v rámci těžby uhlí. Po roce 1990 se však vesnice začala úspěšně rozvíjet. Výrazně vzrostl počet obyvatel, bylo postaveno velké množství rodinných domů, otevřen penzion pro seniory se zdravotním střediskem a proběhla rekonstrukce kostela. Dle sčítání z roku 2011 zde žilo celkem 1271 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Spo%C5%99ice

Zdroj: https://www.obecsporice.cz/obec/historie/

Dojmy: Malebná obec, nacházející se jihozápadně od Chomutova, kde se zachovali dvě zajímavosti.

Mapa

Památky a zajímavosti

kostel sv. Bartoloměje ve Spořicích
socha sv. Jana Nepomuckého ve Spořicích