Městský erb:
Navštíveno: 12. 9. 2015
Historie: Mariánské Lázně, známé také jako Marienbad v němčině, je město, které se nachází přibližně 27 km jihovýchodně od Chebu. Dnes je to druhé největší lázeňské město v Čechách, ale v dávných dobách bylo toto místo plné bažin a zcela pusté.
V roce 1197 založil šlechtic Hroznata premonstrátský klášter v osadě Teplá. Toto území, na kterém dnes stojí Mariánské Lázně, spadalo pod správu tohoto kláštera. Mniši byli první, kteří zaznamenali slaný pramen ve svých lesích a dokonce se pokusili získávat sůl odpařováním. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.
Přestože se o léčivých účincích minerálních vod šířily různé zvěsti, první pokusy o založení lázní se nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády císařovny Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.
O vznik lázní se významně zasloužil klášterní lékař Johann Josef Nehr. V roce 1779 přesvědčil opata a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda podávaná v nepatrném množství několikrát denně upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek.
Klášter však musel bojovat o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1812 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec z dosavadní obce Úšovice a v roce 1818 získal status lázeňského místa. Od té doby se Mariánské Lázně staly jedním z nejznámějších lázeňských měst v Čechách.
Marienbad, jak je Mariánské Lázně známo v němčině, získalo svůj název podle první lázeňské budovy postavené u Mariina pramene. Tento pramen byl původně nazýván Smradlavý kvůli svému pronikavému zápachu, ale později byl přejmenován na Mariánský podle obrazu Panny Marie, který údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění.
Další rozvoj lázní podporoval tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který na počátku 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů. V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně německý básník Johann Wolfgang Goethe, který zde prožil svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow. Byl velmi nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Doporučil také zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody.
Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázních měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela. Operní skladatel Richard Wagner našel v Mariánských Lázních klid a inspiraci. Pracoval zde na dvou významných operách, a to Lohengrin (v létě 1845) a Mistři pěvci norimberští.
Lázeňské místo se rychle rozrůstalo, a tak bylo již dne 29. května 1865 povýšeno výnosem císaře Františka Josefa I. na město. Již 1. června 1866 pak získalo město svůj současný znak.
V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Eduard VII., který se zamiloval do Mariánských Lázní a celkově sem zavítal devětkrát. Jeho návštěvy obrátily světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.
Mariánské Lázně se staly dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde rozhodovalo o záležitostech týkajících se nadcházející búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v hotelu Nové Lázně sešli císař František Josef I. a britský král Eduard VII. na oficiálním setkání. V následujících letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem.
Po smrti krále Eduarda VII. v roce 1910 a následující první světové válce byl další rozvoj lázní pozastaven. Po vzniku Československa se však hosté do lázní vrátili. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Ekonomická krize však brzy zastavila další rozvoj města.
Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila, a tak zůstal zachován lázeňský ráz města. Během tzv. Křišťálové noci v roce 1938 byla nacisty zničena židovská synagoga. Pozemek po zničené synagoze na Hlavní třídě zůstal prázdný až do dnešní doby.
Po poválečném odsunu německých obyvatel a po výměně obyvatelstva se Mariánské Lázně staly zčásti chátrajícím městem. Výraznější obrat nastal až po roce 1989 a od té doby došlo k velkému pokroku v oblasti revitalizace budov. Například hotel Lesní mlýn (později ozdravovna ROH Donbas) s tradicí od roku 1833, který po letech chátrání a změnách majitelů získali 8. srpna 2018 noví majitelé, kteří ihned započali s rekonstrukcí a objekt již částečně zpřístupnili.
Některé historické lázeňské budovy však zůstávají opuštěny dodnes, jako například lázeňský komplex Kavkaz na Goethově náměstí, ve kterém pobýval britský král Eduard VII. V případě architektonicky významného hotelu Halbmayr Haus (později Rozkvět) vybudovaného na Mírovém náměstí došlo po delším chátrání v roce 2014 k vyhoření objektu a v následujícím roce i k jeho demolici.
Podle sčítání lidu z roku 2020 zde žije celkem 12 795 obyvatel. A tak, přes všechny výzvy a překážky, Mariánské Lázně pokračují v působivé tradici lázeňského města, které je stále živé a pulzující.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mari%C3%A1nsk%C3%A9_L%C3%A1zn%C4%9B#Historie_m%C4%9Bsta
Zdroj: https://www.muml.cz/mesto-a-jeho-sprava/o-meste/historie/
Dojmy: Krásné lázeňské město, kde je velmi mnoho zajímavostí.
