Lázně Kynžvart

Informace

Městský erb:

Lázně_Kynžvart_CoA

Navštíveno: 27. 2. 2016

Historie: Lázně Kynžvart (německy Bad Königswart) jsou město nacházející se asi 20 km jihovýchodně od Chebu. První oficiální zmínka o Castelu (Molobodný Castelum bylo malé opevnění vybudováno pohanským keltským kmenem, přibližně na území dnešních Lázní Kynžvart), se datuje roku 972, kdy Castelum bylo darováno německým císařem Otou I., společně s přilehlým územím, biskupovi Wolfgangovi z Regensburgu. Další zmínka je ze dne 4. 8. 1287, kdy byl dokončen hrad Kynžvart (původní název Kunigeswart). Stavba byla započata Konradem z Hohenbergu, za vlády českého krále Václava I., ale až Konrádův syn ji dokončil. V té době už panoval Přemysl Otakar II., zvaný král železný a zlatý. Pro malé město to byla velká výhoda, která způsobila ohromný hospodářský vzestup, z důvodů usazování různých druhů řemesel, hrad měl větší posádku a začal růst počet obyvatel. Hrad měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. V tomto období byly také vybudovány hrady: Loket, Cheb, Bečov a Přimda. Časem hrad ztrácel na významu a byl opuštěn. Kolem roku 1345 byl obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili blízké okolí. To bylo důvodem, proč Karel IV. nechal, na žádost chebských konšelů, roku 1348 Kynžvartský hrad zničit. Osm let poté, v roce 1356, uděluje Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. Roku 1398 obdržel Heinrich Pflug, od Václava IV., povolení hradiště Kunigeswart znovu vybudovat, a to i proti námitkám Chebanů. Hrad se od té doby opět zaskvěl v plné nádheře a slávě. Roku 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se tímto stala patronkou místního kostela. O čtyři roky později (1464) propůjčuje Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva. Roku 1486 je na pozici hejtmana Kynžvartu jmenován Ulrich von Zedwitz. Listina o jmenování je stále dochována a uložena v městském archivu města Cheb. V roce 1500 páni z Gutenštejna spolu se svojí soldateskou ničí kostel sv. Markéty a rabují město. Během let 1500 až 1502 byl kostel znovu opraven. 31. března 1534 bylo území prodáno Ferdinandem I.. Území zahrnovalo královský majetek Kynžvart spolu s dalšími dvěma vesnicemi. Johan z Pluhů a jeho bratranec Kašpar z Pluhů zaplatili Ferdinandovi I. 18 460 zlatých. Spolu s tím jim bylo uděleno vodní právo na využití rybníku se dvěma hrázemi pod Kynžvartem. 16. století bylo pro Kynžvart vrcholem těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci zanechávali svých polí a snažili se, rýžováním zlata v okolních potocích, zbohatnout. Časem to dosáhlo takového vrcholu, kdy musela zasáhnout vrchnost a zakázala tento druh těžby a rýžování. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra, se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem. Roku 1547 byl Kašparovi z Pluhů, jakožto jednomu z hlavních vůdců stavovského povstání, sebrán veškerý majetek a byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysary, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána. V říjnu roku 1558 opět prodává Ferdinand I panství Kynžvart za 18900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švanberku. Jindřich poté pomocí prosby zařídil, aby císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart následující práva: jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.

Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. V kostele sv. Markéty je zachován náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesána hodina, den i rok úmrtí hradního pána. Roku 1597 obdržel jeho syn Kryštof Jindřich Zedwitz panství pro sebe i své syny. Na přelomu 17. století hrad Kynžvart už nevyhovoval novým životním nárokům, a proto byl rodem Zedwitzů vybudován pod Kynžvartem malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. K zámku patřila kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar. Po bitvě na Bílé Hoře, konkrétně roku 1622, byl veškerý majetek zkonfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternich Vinneburg. Rok poté zažádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu s veškerými polnostmi a lesy. Žádost byla přijata roku 1630. Příchodem Švédů ke konci Třicetileté války, v době, kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich Vinneburg, byl zámek značně poničen a mnoho věcí bylo odcizeno. Veškerý majetek panství byl v 2. polovině 17. století postupně odkoupen do rukou F.E.Metternicha Vinneburga. Panství vzkvétalo a rozmáhalo se. Roku 1664, konkrétně 29. října, se měla konat svatba vysoce postaveného a váženého měšťana. Během příprav vypukl ale požár, který zničil polovinu náměstí. Ten samý rok, když procházely různé armády, vypukly plané neštovice, na které následně zemřelo 70 lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti. Lidé i přesto stále těžce pracovali, a když roku 1698 umřel Metternich na kostižer, nikdo ho nelituje. Rok 1863 byl velký milník v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první pension vedle pramenu Viktorka. Tím také dává základ a příklad na výstavbu lázeňského území. Město Kynžvart, na počest R. Metternichovi, přejmenoval známý pramen v lázeňské části na Richard. Skoro 200 let po velkém požáru města, vypukly roku 1865 dva další (jeden v srpnu a druhý v listopadu toho roku). Celkově shořelo 115 budov, mezi nimiž byla radnice, škola, fara a kostel. Celková škoda byla tehdy 311 553 zlatých. V roce 1870, na svátek sv. Markéty, byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem, synem mlynáře ze zámku. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty, tělovýchovný spolek a o něco později i první hasičský sbor. V roce 1871 byla dokončena železnice mezi Chebem a Prahou, nazvaná “železnice Františka Josefa”. Místní nádraží se jmenovalo Sangaberg - Bad Königswart. Vznikem této železnice vzkvétal obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, o něco později pila a stáčírna na minerální vody. V roce 1876 je zakládáno několik dobročinných spolků a je také založen mužský pěvecký sbor, pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni. 1. července 1877 jsou otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevírají brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild. V roce 1878 je v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začíná rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a rovněž starosta Johan König. V roce 1891 je sčítání lidí a domů, a Kynžvart vykazuje tato čísla: 222 domů obydlených, 5 domů neobývaných, 16 domů po vyhoření. Město obývá: 466 rodin a bydlí zde 2001 lidí. Zámek vykazuje: 10 domů, 29 rodin se 127 osobami. V tu dobu naprosto převládá německý jazyk. Rok 1892 přináší pro Kynžvart zlepšení, a to v podobě dostavby nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem “Richard” a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování je vysvěcen nový hřbitov.

Roku 1902 je Kynžvart, i přes velké protesty obyvatelstva, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 žije v Kynžvartu významný německý básník Adolf Karl Seidl. Padl koncem První světové války. V První světové válce 1914-1918, bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Padlo 90 mužů. Nejvíce na začátku války na Srbské frontě, neboť se zúčastnili manévrů v Sarajevu, kde byl 26. června 1914 zastřelen rakouský následník trůnu Ferdinand D`Este s manželkou Žofií. 26. května 1917 zřizuje kníže Metternich pro hladovějící děti v Kynžvartu školku. Pro výchovu dětí jsou pozvány řádové sestřičky z Notterdamu. I přesto, že byla vyhlášena Československá republika 28. října 1918, nesouhlasí němečtí občané s připojením Sudet k ČSR republice a vyhlásili dokonce na protest republiku Deutsch-Böhmen. 13. září 1935 je po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která ale byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl slouží polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakazuje všem zdejším školám, účast na této slavnosti. 3. května 1936 je v Kynžvartu sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastňuje také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein. Po konci 2. světové války byly zdejší lázně vyvlastněny a rozvíjeli se následně v majetku státu. Nakonec v roce 1950 se zde začali místo dospělých lidí léčit děti, z důvodu epidemie černého kašle, a již se zde děti začali léčit. Zdejší město si zachovalo svou samostatnost do současnosti a dle sčítání z roku 2020 zde žilo celkem 1 439 obyvatel.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1zn%C4%9B_Kyn%C5%BEvart

Zdroj: https://www.lazne-kynzvart.cz/cs/o-nas/historie-lllk

Dojmy: Malé lázeňské městečko, které obsahuje mnoho památek a zajímavostí.

Mapa

a

Památky a zajímavosti

IMG_3167
IMG_3135
IMG_4918
IMG_4806
IMG_3266
IMG_3226
IMG_4738
IMG_4755
IMG_4834
IMG_4716
IMG_4765
IMG_3169
IMG_4826
IMG_4892
IMG_4744
IMG_4870
IMG_4884
IMG_4856
IMG_4860
IMG_3171
IMG_4779
IMG_4761
IMG_3168
IMG_3157
IMG_3153
IMG_3161
IMG_3398
IMG_4934
IMG_3146
IMG_3190
IMG_3361
IMG_3172
IMG_3242